BuddhaWeb

Buddhismus jako nadčasová moudrost

Buddhistický pohled na smrt

Smrt zdroj: Pixabay.comUčení Buddhy poskytuje uspokojivé vysvětlení, odkud člověk přichází a kam odchází. Když zemřeme, mysl se znovu usadí v nové bytosti se všemi svými tendencemi, preferencemi, schopnostmi a vlastnostmi, které byly vyvinuty v podmínkách tohoto života. Nový jedinec pak roste a rozvíjí osobnost podmíněnou mentálními charakteristikami, které byly přeneseny z předchozího života. Osobnost se bude dál měnit vnějšími faktory, jako jsou vzdělání, vliv rodiny a společnosti. Proces umírání a znovuzrození pokračuje, dokud nedosáhneme osvícení, kdy se zcela zbavíme touhy a nevědomosti. Mysl dosahuje blaženého stavu, který se nazývá Nirvana.

Když člověk umírá, začne ztrácet vědomou kontrolu nad svými duševními procesy. Uvolňují se zvyky a dojmy, které jsou uloženy v nevědomí. V mnoha případech vzniká v mysli mentální obraz, který je produkován minulou karmou. V závislosti na povaze konkrétní karmy, může umírající vidět tmavé temné postavy, děsivé obrazy, nebo může vidět své příbuzné a malebné krajiny. I přesto, že fyzické tělo umírajícího může být slabé, myšlenkové pochody jsou při blížící se smrti velmi silné. Tato mentální energie se v okamžiku smrti uvolní a jako energie nemůže být zničena. Po dobu obvykle 49 dnů (někdy i mnohem déle) se nachází v mezistavu zvaném v tibetštině bardo, poté se usadí v novém těle a dochází ke znovuzrození.

Představte si to jako rádiové vlny, které nejsou tvořeny hudbou a slovy, ale jsou energií o různých frekvencích, jež je přenášená a může okamžitě cestovat prostorem. Poté jsou tyto vlny zaznamenány přijímačem a rádio je promění v hudbu a slovo. Stejné to je s myslí. Při smrti mentální energie putuje prostorem, poté se zachytí v oplodněném vajíčku matky, narodí se jako nová bytost a projevuje se i jako nová osobnost.

V dalším životě se nemusíme zrodit jako lidé. Lidské zrození je považováno za jedno z nejvzácnějších, neboť dává prostor pro rozvoj. Existuje několik dalších sfér, kde se můžeme reinkarnovat. Můžeme se zrodit ve sférách bohů a polobohů, říši pekla, jako hladoví duchové či jako zvířata.

Božské zrození není v „nebi“ a nemá konkrétní místo. Jedná se totiž o stav bytí, kde má člověk subtilní tělo a mysl zažívá především potěšení. Nejedná se o trvalý stav. Jako u všech podmíněných stavů je božské zrození nestálé a po jeho skončení je možné zrození v jakékoliv z dalších říší. Stejně tak pokud buddhismus hovoří o peklu, nejedná se o místo, ale o stav bytí, kde jsme vybavení tělem a mysl je neustále sužována touhami a nespokojeností. Božské i pekelné zrození může nastat i zde na Zemi, neboť je zde k dispozici nesmírně široký rozsah podmínek, které nás mohou obklopovat a nezměrné množství zkušeností, které mysl může prožívat.

Takže zatímco božská zrození přináší především potěšení, zrození jako pekelná bytost či hladový duch přináší především bolest. Zkušenosti lidského zrození jsou směsí obojího. Co však rozhoduje, v jaké říši se zrodíme? Základním faktorem je karma. Podobně jako jsou rádiové vlny zachyceny rádiem naladěným na správnou frekvenci, mentální energie uvolněná v době smrti bude znovu uchycena v hmotném těle, které odpovídá karmickým dispozicím. Jemný a milující typ člověka se tedy znovu narodí v těle božském či lidském v příjemném prostředí. Úzkostný, agresivní či krutý typ člověka se znovuzrodí v pekelné říši, jako zvíře, hladový duch či jako člověk v extrémně náročném prostředí.

Velmi důležitý je i stav naší mysli v okamžik smrti. Umřeme-li v dobrém rozpoložení, tak i přes špatné karmické dispozice můžeme dosáhnout příznivějšího zrození. Proto se doporučuje, aby byl umírající klidný, vyrovnaný a čistý, připomněl si svoje dobré skutky. Návštěvníci by neměli v jeho přítomnosti otevřeně truchlit. Vhodné je umírajícího podpořit a ubezpečit ho, že je vše v pořádku a může bez obav jít. Je možné připomenout vše dobré, co v průběhu života učinil. Stejně tak by neměl umírající přijít do kontaktu s neznámými myšlenkami, jako je kontakt s novým náboženstvím. Buddha radí, že když je člověk vystrašený, měl by obrátit svoji mysl k Buddhovi, Dharmě a Sangze (viz Buddhistické útočiště).

V buddhistických tradicích je zvykem, že rodina zemřelého převlékne a připraví. Poté se vydá spolu s rakví na místo kremace. Ta probíhá buď v krematoriu či venku. V popelu buddhistických mistrů lze nalézt malé bílé kamínky, které jsou podobné perlám či krystalkům. Říká se jim „perly soucitu“ a jsou uschovávány ve stúpách, buddhistických posvátných stavbách.

BuddhaWeb.cz - na texty se vztahují autorská práva © 2016 Frontier Theme