Zazen vznikl ve staré Indii. Aby indičtí myslitelé unikli před tíživými vedry, odešli do lesů a kopců. Tam meditovali pod obrovskými stromy. Kdyby stáli, byli by unavení; když by leželi, usnuli by. Takže přijali metodu sezení s překříženýma nohama a s narovnanými zády.
_______________________________
Z textu Zen for Daily Living (Zen pro denní žití) od Prof. Masunaga Reihó, Shundžuša Publishing Co., 1964. Zdroj: https://terebess.hu/zen/mesterek/masunaga.html
_______________________________
Slovo Zen pochází z dhyany, což znamená „myslet“. Lidské bytosti jsou myslící zvířata. Jsou jako stébla ve své slabosti, ale jsou to Pascalovými slovy „myšlenky stébla“. (pozn. překladatele: citát novověkého evropského filozofa Blaise Pascala “Člověk je jen stéblo, ubohá třtina, a kapka vody ho může zničit. Ale je to myslící stéblo: i kdyby ho Vesmír rozdrtil, člověk zůstane vznešenější než to, co ho zabilo, protože ví, že umírá a jakou má nad ním Vesmír převahu. Vesmír o tom neví nic.“)
Slovo dhyana se objevuje v před-buddhistických Upanišadách. Jednalo se o formu zazenu, kterou použil Buddha, ačkoli jeho filozofické stanovisko se lišilo.
V Číně byla dhyana interpretována jako šy-šu (myšlenková praxe) ve Starém překladu (před Xuanzangem) a jako Joryo (klidné myšlení) v Novém překladu (Xuanzang a později).
Joryo znamená zklidnění mysli a uvažování o konečné pravdě. Buddhistický žák zkoumal skutečný význam světa a lidské existence v sedu se zkříženýma nohama.
V zazenu je důležitým bodem sladění těla, dýchání a mysli. Používá se poloviční nebo plná poloha paryanka. Vydechování a vdechování se usadí v klidném rytmu. Dýchání hraje zásadní roli; v Indii se říká prana nebo život. Sladit mysl znamená rozpustit trapnosti a bludy, které ruší naši mysl.
Existuje ortodoxní a zjednodušená forma zazenu. Ortodoxní metodou je pravá noha spočívající na levém stehně a levá noha na pravém stehně. Levá ruka je umístěna v pravé ruce s dlaní vzhůru. Prsty se dotýkají a pravá ruka na oplátku spočívá na levém chodidle. Praktikant sedí vzpřímeně na naplněném polštáři, aniž by se nakláněl dopředu nebo dozadu nebo ze strany na stranu. Tato metoda je popsána Dogenem ve Fukanzazengi a Keizanem v Zazenyojinki. Anglické překlady obou jsou zahrnuty v mém textu Soto přístup k Zenu (Soto Approach to Zen).
Ve zjednodušené podobě je pravá noha umístěna na levém stehně. Poloha zad je stejná jako v ortodoxní metodě. Ale i zjednodušená forma může pro průměrného člověka ze Západu představovat určité potíže. Mladí Japonci s tím mají také problémy.
Po dokončení zazenu jsou ruce umístěny na hrudníku, kde pravá ruka se spočívá na levé pěsti. Následuje pomalá chůze v půl krocích s jedním dechem na každý krok. Tento postup – nazvaný Kinhin (canka v Pali) – pomáhá udržet klid v mysli a ulehčit tuhosti v nohách.
V zazenu se o nic neusiluje, i plně probuzený Bodhidharma to nazýval praxe ne-usilováním. Podstatné jsou ale výsledky. Zdá se, že opakované cvičení zazenu posiluje vegetativní/mimovolný nervový systém. Zpevňuje oblast břicha. Někteří japonští psychologové připisovali zazenu následující:
- usnadnění zotavení se z některých onemocnění,
- zdroj pro duchovní posílení a zmírnění duševních poruch,
- změnu mentálních postojů k odstranění špatných návyků,
- schopnost omezit destruktivní impulsy,
- rozvíjení většího pochopení situací a
- podpora osvobození od úzkosti.
Výsledky nedávných vědeckých experimentů naznačují, že zazen také snižuje modulaci mozkových vln. Zazen zkrátka připravuje tělo a mysl na další fázi životně důležité činnosti.