Štěstí je pocit dlouhodobé pohody, duševního klidu a spokojenosti s naším životem – což je to, co každý z nás neustále hledá. Když ho alespoň trochu zakusíme, chceme, aby pokračovalo navždy.

Lidé často zaměňují potěšení za štěstí. Obvykle si myslíme, že budeme šťastní, když budeme jíst dobrá jídla, nosit drahé oblečení a stále se bavit. Ale nějak to nikdy nefunguje. Máme také tendenci si myslet, že budeme šťastní, když uspokojíme všechny své potřeby a přání. Ve skutečnosti však starání se pouze o sebe samotné vede k osamělosti a depresi.

Někdy je nám nepříjemné být sami se svými myšlenkami a emocemi, a tak hledáme rozptýlení v hudbě, počítačových hrách, jídle, sexu a kariéře. To nás však ve skutečnosti nespojuje s ostatními a neposkytuje nám to opravdový pocit štěstí.

Když se chceme cítit šťastní a propojení s ostatními, často se obracíme na sociální média. Možná nás krátkodobě potěší „lajky“ na našich fotkách nebo zprávy od kamaráda, ale to nás vede jen k tomu, že chceme víc. Neustále kontrolujeme své telefony a netrpělivě očekáváme další „dávku“. Ale bez ohledu na to, kolik lajků a zpráv dostaneme, se nakonec stejně cítíme méně spojení s ostatními.

Buddha řekl, že největším zdrojem skutečného štěstí je péče o druhé: když se upřímně staráme o blaho a štěstí druhých. Naše srdce se stává vřelé, otevřené a propojené s druhými a my sami pociťujeme skutečnou pohodu. Dokonce se cítíme lépe i fyzicky. Se zájmem o štěstí druhých se jim snažíme co nejvíce pomáhat a vyhýbáme se všemu, co by jim mohlo ublížit. Vznikají tak důvěryhodná přátelství, díky nimž je náš život smysluplnější. Díky citové podpoře rodiny a přátel nacházíme sílu vypořádat se s čímkoli, co nás v životě potká.

Než budeme schopni skutečně pečovat o štěstí druhých lidí, musíme začít u sebe. Pokud nejsme schopni přát štěstí sami sobě, jak bychom mohli přát štěstí někomu jinému? V buddhismu je přání štěstí univerzální.

Štěstí závisí na vnitřním klidu, který závisí na srdečnosti. – 14. dalajlama

Je snadné mít pocit, že jsme naprosto bezmocní, abychom dnešní svět nějak ovlivnili, a tak si můžeme myslet: „Je to jedno. Proč se vůbec namáhat?“ Skutečnost je však taková, že můžeme ovlivnit i cizí lidi tím, že budeme myslet na jejich blaho a snažit se jim pomoci. I jen malý úsměv nebo to, že někoho pustíme ve frontě u pokladny před sebe, nám dává pocit, že jsme něco změnili. Dává nám to pocit vlastní hodnoty – máme co dát a to je dobrý pocit. Jsme pak spokojenější sami se sebou i se svým životem.

To, co nás ve skutečnosti spojuje s druhými, je tedy myšlenka na jejich štěstí a na to, jak jim můžeme pomoci, spíš než to, že bychom od druhých očekávali potvrzení své hodnoty a to, že nás učiní šťastnými. Jednoduše jde o starost o sebe samotné versus upřímný zájem o blaho druhých.

My lidé jsme společenská zvířata. Daří se nám jen tehdy, když jsme ve spojení s ostatními. Laskavost, starost a soucit s druhými jsou tedy to hlavní, co musíme pěstovat, abychom mohli žít šťastný život.

 

Dr. Alexander Berzin, Matt Lindén

zdroj