Pro buddhisty soucit představuje přání, aby byly všechny cítící bytosti oproštěny od utrpení a všech jeho příčin.
Soucit je založen na pochopení pocitů ostatních lidí, obzvláště pokud jsme si prošli tím samým utrpením. A i v případě, že jsme nikdy nezažili to, čím si prochází, stále se do nich můžeme vcítit a představit si, jak strašné to musí být. Tím, že si představíme, jak moc bychom od toho chtěli být uvolněni, toužíme i po tom, aby byli volní i všichni ostatní.
„Láska a soucit jsou potřeby, nikoliv luxus. Bez nich by lidstvo nebylo schopno přežít.“
Čtrnáctý Dalajláma
Díky soucitu jsme schopni otevřít svou mysl a srdce ostatním lidem, a vymanit se tak z osamělých omezení myšlení pouze sami na sebe. Všichni musíme životním problémům čelit společně. Pokud se cítíme propojeni s ostatními, pomáhá nám to překonat izolaci a úzkost. Je vědecky dokázáno, že díky soucitu můžeme být šťastnější a cítit se více v bezpečí. Pokud se naučíme rozvíjet soucit, stane se z něj jeden z hlavních zdrojů našeho celkového zdraví.
Soucit by měl být aktivní a motivovat nás k převzetí zodpovědnosti za zmírnění utrpení ostatních. Ačkoliv mohou být naše schopnosti omezené, stále budeme dělat vše, co je v našich silách, protože nečinně stát, když je někdo jiný nešťastný a trpí, je nesnesitelné.
Soucit je nejefektivnější, pokud je kombinován se znalostmi a moudrostí. Díky tomu můžeme činit ta správná rozhodnutí. Pokud jsme dostatečně emocionálně vyspělí na to, aby nás neodradilo, že nemůžeme pomoci, nebo že naše rady nepomáhají, soucit se stává tou nejsilnější motivací k překonání našich nedostatků a rozvoji našeho plného potenciálu.
Dr. Alexander Berzin, Matt Lindén
