Bódhisattva je ten, kdo se snaží dosáhnout realizace, aby dovedl k osvícení všechny ostatní bytosti. Možná se zdá, že jde o nedosažitelný ideál, ale hned teď můžete začít žít jako bódhisattva začátečník. Potřebujete pouze touhu upřednostňovat druhé a trochu inspirace od nápomocných průvodců, jakými jsou buddhističtí učitelé, které naleznete i v tomto článku.
Každý je vaším hostem
Chögyam Trungpa Rinpoche o vašem životě jako budoucím bódhisattvovi
Mnoho mahájánových textů mluví o nahlížení na všechny cítící bytostí jako na naše hosty. Když k sobě pozveme hosta, vnímáme důležitost onoho vztahu. Hostům se většinou podává speciálně uvařené jídlo a dostává se jim výjimečného pohostinství. Život bódhisattvy se vztahuje ke všem cítícím bytostem jako k hostům, kterým neustále nabízí své pohostinství.
Pozvání hostů je počáteční bod užívání soucitu v mahájáně. Nahlížením na všechny cítící bytosti jako na hosty má bódhisattva neustálý pocit nestálosti vztahu, protože každý host nakonec odejde. Proto si času stráveného s hosty vážíme. Cítíme pocit vzácnosti a nestálosti vztahu. Naším hostem může být i náš manžel, manželka či dítě – všichni jsme nepřetržitě hosty všech. Na každodenní úrovni jsou pro bódhisattvu všechny vztahy založeny na vztazích s hosty.
Stejně jako nemůže žít ryba bez vody, nemůže se soucit rozvíjet bez nesobeckosti.
Soucit je kombinace milující laskavosti a štědrosti. Je to cesta ven, cesta komunikace. Na jedné úrovni soucit znamená cítit přátelství k sobě samým. Na úrovni druhé jde o zažívání pocitu plnosti díky tomu, že můžeme tuto vřelost, kterou cítíme k sobě, přenést na ostatní vnímající bytosti.
V textech se říká, že stejně jako nemůže žít ryba bez vody, nemůže se soucit rozvíjet bez nesobeckosti a bez zkušenosti prázdnoty neboli šúnjaty. Může se zdát, že toto pojetí soucitu je poněkud abstraktní, ale ve skutečnosti je to jádro praktikování meditace v akci.
Přítomnost soucitu pociťujeme jako náhlý záblesk, jako současné zažívání pocitu jasnosti a vřelosti. Podle tradičních textů onen záblesk trvá jednu šestinu vteřiny. Je tak rychlý, a přesto tak ostrý. Ostrost je inteligencí soucitu. Pojem soucit zahrnuje také otevřenost, komunikativnost a vřelost.
Prvním krokem k soucitu je tedy milující laskavost, důvěra v srdce.
Na druhém místě je pauza, ve které zažíváme otevřenost tathagatagarbhy neboli buddhovské přirozenosti.
Třetí je vnímání komunikace – probuzené již na takové úrovni, že pociťujeme svobodu, kterou můžeme rozšiřovat a spojovat s našimi činy, ať už děláme cokoli. Zdá se, že to je způsob, jak rozvíjet soucit.
I vy si zasloužíte soucit
Chtistina Feldman říká, že soucit nerozlišuje mezi vaším já a druhými lidmi. Starejte se o vlastní trápení stejně, jako se staráte o trápení druhých.
Pro některé lidi, kteří za sebou mají dlouhou historii sebekritiky a odmítání, je těžké rozšířit soucit na sebe samé. Jsou si vědomi obrovského utrpení ve světě a může se jim zdát, že starat se o své vlastní bolavé tělo, zlomené srdce či popletenou mysl je sobecké. Ale i jejich utrpení je utrpením a skutečný soucit nerozlišuje mezi vaším já a druhými lidmi.
Cesta soucitu je utvářena krok za krokem.
Buddha kdysi řekl, že bychom mohli prohledat celý svět, aniž bychom nalezli někoho, kdo si zaslouží naši lásku a soucit více než my sami. Přesto má na sebe množství lidí mnohem větší požadavky a nároky, než by měli na ostatní, protože v případě ostatních si uvědomují škodu, kterou by jim mohli napáchat. Jsou ochotni provést si to, co by jiným neprovedli.
Cesta soucitu je nesobecká, ale není idealistická. Na této cestě po nás není vyžadováno, abychom obětovali naše životy, našli řešení na všechny strasti světa nebo okamžitě zachránili veškeré bytosti. Cesta soucitu je utvářena krok za krokem a každým z těchto kroků zmenšujeme horu smutku na tomto světě.
