Buddhistické kurzy či meditace se u nás obvykle konají v meditačních místnostech v rámci buddhistických center. Když se vydáte na takové místo poprvé, může se objevit mnoho rozpaků, jak se chovat, abyste se nedopustili faux pas. Základní pravidla v centrech tibetského buddhismu jsou jednoduchá a tento článek vám poradí, na co si dát pozor. V centrech různých tradic mohou existovat rozdíly, nicméně dodržování základních doporučení pro vás bude bezpečným vodítkem, abyste se necítili ztracení.
Meditační místnosti se v tibetštině říká gompa. Různě zdobené gompy se nachází v klášterech i v klasických západních meditačních centrech. Jedná se o místnost, kde je centrálním bodem oltář se soškou Buddhy a dalších bódhisattvů. V gompě se většinou sedí na polštářcích na zemi, nicméně určitě lze domluvit i sezení na židli v případě zdravotního omezení, kvůli kterému sed se zkříženýma nohama činí potíže. Na kurzech je často připravený i stoleček na psaní poznámek v ruce či na notebooku.
Ať už jste dorazili na meditaci či na učení vedené učitelem – lamou, veškeré jednání v gompě by se mělo řídit principy, které vychází z principů úcty a zdvořilosti. S určitou opatrností v tomto duchu se určitě nedopustíte zásadnějších omylů. Je především třeba mít na mysli, že gompa není určená k tomu, abychom si popovídali a pobavili se. Je to prostor pro studium a meditační praxi. Pro společenský rozměr návštěvy události je obvykle určená jiná místnost v rámci buddhistického centra. V samotné gompě se tedy snažíme chovat tiše a klidně.
Do meditační místnosti se vstupuje bez obuvi. Při vstupu do místnosti je možné udělat tři krátké poklony směrem k oltáři, kterými vyjadřujeme úctu třem klenotům. Poté se posadíme na polštářek, případně na židli. Za nezdvořilé se může považovat pozice vleže či rovně natažené nohy směrem k oltáři. Nicméně je pochopitelné, že sezení během delšího učení se zkříženýma nohama může vyžadovat protažení či drobnou úpravu pozice.
Co se týká oblečení, neexistuje žádný předepsaný dress code. Přesto bychom měli být oblečení čistě a slušně (ne nutně formálně, záleží na typu konané události). Pro ženy nejsou úplně vhodné krátké sukně či příliš odhalující šaty. Pokud máte krátkou sukni, při sezení je dobré zakrýt nohy šálou či dekou.
Opatrnost je zapotřebí při zacházení s knihami o dharmě či s texty s recitacemi. Platí, že se nepokládají na zem. Neměli bychom po nich šlapat či na ně sedat a ani je překračovat. Texty je nejlepší pokládat na stolek. Stejný respekt bychom měli vyjadřovat i k mluvené dharmě. Pokud k tomu nemáme závažný důvod, není vhodné vstávat, odcházet či přicházet v průběhu předávání učení.
Pokud učení předává lama, je zvykem při příchodu a odchodu stát se sepnutýma rukama. Při příchodu se také můžeme učiteli třikrát poklonit a sedáme si, až když se posadí učitel. Učitel tradičně sedává na vyvýšené místo před oltářem. Někdy se učiteli může darovat bílý hedvábný šál zvaný „khatak“.
Učiteli se v průběhu kurzu vyjadřuje úcta, jak to jen jde. Studenti pečují během jeho návštěvy o všechny jeho potřeby. Nabízí mu v průběhu učení čaj, horkou vodu či jiné nápoje. Zařizují učiteli ubytování, jídlo i program. Učitel málokdy řekne „ne“ na žádosti, a tak je třeba hlídat, aby časový program kurzu nebyl příliš zahlcený a nabízel prostor pro jeho odpočinek a vlastní praxi.
Vhodné chování v meditační místnosti tedy není nijak složité. Když si nejsme jistí, můžeme následovat ostatní. Mysleme i na svoje vlastní potřeby – není nutné dělat všechno. Poklony nejsou povinné a je přirozené, že první kontakt s poklonami vzbuzuje rozpaky. Návštěva kurzu či meditace by především měla být příjemným a inspirativním zážitkem!
