Buddhismus byl Tibetu představený skrze královskou rodinu, která do země zvala učitele převážně z Indie. Tibetský buddhismus se postupně vyvíjel, a nakonec se stal velmi významným nejen v Tibetu, ale také napříč Himalájemi, v Mongolsku a v Číně. Tento článek je stručným úvodem do historie buddhismu v Tibetu, včetně jeho raného vývoje a vzniku čtyř hlavních škol.
První část článku najdete zde.
Nová překladatelská éra
Koncem desátého století se v západním Tibetu znovu objevilo schopné království, ve kterém byl zájem o vyjasnění buddhistického učení. Za počátek nové překladatelské éry se považuje poslání většího množství překladatelů do Indie a Nepálu, aby vyjasnili mnoho nejasností v ňjingmské tradici. Spíše to ale byla nová éra „přenosu“. Z této vlny pochází tradice Kadam, Sakja a Kagjü. Když je na konci slova „pa“, jako například Kagjüpa, neoznačuje slovo školu, ale následovníka tradice, přestože lidé mimo Tibet to v dnešní době nerozlišují.
Kadam a Gelug
Kadamská tradice pochází od Atíši, velkého mistra z Bengálska. Kladla důraz na lojong – učení trénování mysli. Tradice se rozdělila na 3 linie, které byly později znovu spojeny Congkhapou mezi 14. a 15. století, aby se staly tradicí Gelug.
Tradice Ňjingma, Sakja a Kagjü z většiny následují jeden styl interpretace s drobnými rozdíly. Congkhapa byl velmi raidikální a upravil interpretace prakticky všeho v buddhistické filosofii. Studoval od velmi raného věku a prověřil všechny různé interpretace textů, aby zjistil, které části byly chybně interpretovány. Vše podkládal logikou a různými zdroji ze svatých textů.
V důsledku toho došlo k novému přezkoumání tibetských překladů některých z náročnějších indických textů. Na rozdíl od předchozích autorů jednoduše nepřeskakoval části, kterým nerozuměl. Tyto náročné pasáže patřily mezi ty, které v Congkhapovi vyvolávaly největší potěšení, když se je snažil pochopit a vysvětlit. V tomto stylu dospěl téměř u všeho k radikálně odlišným interpretacím. Congkhapa byl vskutku velkým revolucionářem. Mezi jeho mnoho žáků patřil i mnich, který se později stal známým jako první dalajláma (ačkoli se mu dalajláma začalo říkat až zpětně za doby třetího dalajlámy). „Dalaj“ je mongolské slovo znamenající „oceán“.
Tibet byl asi po 150 let sužován hrozivou občanskou válkou, kterou ukončili svým příchodem až Mongolové. V té době Mongolové utvořili z pátého dalajlámy politického a spirituálního vůdce Tibetu a jeho učitel se stal známým jako čtvrtý pančhenlama. Změna nastala v roce 2011, kdy 14. dalajláma ukončil tradici, podle které dalajlámové zastávali politické pozice.
Sakja
Druhá tradice, která vznikla na konci 10. století z nové éry přenosu, byla Sakja, jejíž linie jsou odvozeny od Virupy a dalších překladatelů. Hlavní Virupovo učení je známé jako „lamdre“ – lam je cesta a dre výsledek. Tento systém „cesty a jejích výsledků“ je kombinací materiálů typu Lam Rim spojených s tantrickou praxí Hevajry.
Mistři tradice Sakja utvářejí rodinou linii, Sakja se vždy dědí. Ve 13. století, po znovusjednocení Tibetu pod Mongoly, zhruba po století politicky vládla rodina Sakja. Došlo k tomu proto, že Sakja Pandita, pravděpodobně nejznámější z mistrů tradice Sakja, navázal úzké vztahy s Mongoly a spolu se svým synovcem Phagpou se stal učitelem Kublaj-chána.
Tibeťané a Ujgurové – turkičtí lidé z provincie Sin-ťiang v severozápadním Tibetu – byli jediní, kteří nebojovali s Čingischánem, a proto byli v rámci možností ponecháni na pokoji. Ujgurové dali poprvé zakusit Mongolům buddhismu za pomocí systému písma a správních formulací o organizaci státu, zatímco Tibeťané jim poskytli více organizovanou formu buddhismu. Díky těmto okolnostem dostal Phagpa a následující lamové Sakjy politickou vládu nad Tibetem.
Pod linii Sakja spadají také vedlejší linie Ngor, Tsar a Jonang (škola Jonang je občas považována za pátou školu tibetského buddhismu). Každá z těchto dílčích linií má své vlastní mistry.
Kagjü
V tradici Kagjü existují dvě hlavní linie – Šangpa Kagjü a Dagpo Kagjü. Šangpa Kagjü pochází od tibetského učitele Khyungpoa Naljora, který ovládal všechny tři sady šesti jógových cvičení. Bylo by přesnější nazývat tato cvičení „dharmami“ či „učeními“, ale používání termínu „jóga“ se stalo v tomto případě běžným. Jeden ze setů pochází od Náropy, „šest učení Náropy“, ale zbylé dva jsou od významných praktikujících žen – Nigumy a Sukhasiddhi. Linie Šangpa Kagjü předává tyto tři sady šesti učení. Pozdější Kalu Rinpočhe, který byl dobře známý na západě, pocházel právě z této tradice.
Tradice Dagpo Kagjü pochází od linie Tilopy, Náropy, Marpy, Milaräpy a Gampopy. Gampopa kombinoval nauku Mahámudra od různých indických mahásiddhů (velice úspěšných tantrických mistrů) s kadamským učením lojong. Od Gampopy se vyvynulo 12 linií Dagpo Kagjü – dvanáct tradic Kagjü od jeho studentů a studentů jednoho z jeho studentů, Pagmodrupy. Z těchto dvanácti tradic je nejrozšířenější Karma Kagjü, jejíž hlavní postavou je Karmapa. Na západě se dnes můžete setkat také s tradicí Drukpa Kagjü a Drikung Kagjü.
Ňjingma
Jak již bylo zmíněno dříve, mistři staré tradice Ňjingma pohřbili dzogčhenské texty, ale po celou dobu byly přenášeny další texty, stále se spoustou nedorozumění. Své texty začali odkrývat počátkem 11. století, tedy asi století poté, co Bonpos začali vykopávat své. To se časově shodovalo s novou vlnou učitelů přicházejících z Indie.
Objevilo se mnoho textů a bylo náročné pochopit, jak by do sebe měly všechny zapadat. Byly normalizované a upřesněné ve 13. století velkým ňjingmským mistrem Longčhenpou, který je pravým otcem dnešní podoby tradice Ňjingma. Tradice se dělí na linii severního a jižního bohatství, je roztříštěnější než ostatní a neutváří jeden konkrétní celek.
Hnutí Rime
Důležitou roli v historii buddhismus v Tibetu hraje také (nesektářské) hnutí Rime, které bylo založeno v 19. století několika osobnostmi, z nichž nejvýraznější byl Kongtrul Rinpočhe. Jejich záměrem bylo zachovat nenápadné a neznámé linie, které vymíraly a nebyly snadno dostupné v žádné ze čtyř tradic.
Hnutí Rime oživilo a vyzdvihlo linii Jonang, která byla z historického hlediska pronásledována a utlačována kvůli svému protikladnému pohledu. Opět v tom ale sehrály roli i politické faktory, protože linie Jonang byla spojena s určitou politickou stranou v tehdejší občanské válce. Do jisté míry vzniklo hnutí Rime, zejména v Khamu, také jako reakce na rostoucí vliv linie Gelug v ústřední vládě.
Shrnutí
Tibetský buddhismus, který se několik století utvářel především na základě indických pramenů prostřednictvím mnoha učitelů a překladatelů, se postupně vyvinul do čtyř hlavních tradic. Ňjingma vychází ze staré překladatelské éry, zatímco tradice Kagjü a Kadam, která se později stala tradicí Gelug, se vyvíjeli v průběhu nové překladatelské éry. Přestože v současnosti je buddhismus v Tibetu přísně omezen, v Indii, Nepálu a v celém himálajském regionu vzkvétá a pomalu se šíří do zbytku světa.
Dr. Alexander Berzin
zdroj
Redakční články jsou překladem ze zahraničních článků či pochází z dalších dostupných zdrojů.
