Všichni se rodíme s potenciálem být soucitní – přát si, aby všichni ostatní byli oproštěni od všeho utrpení a jeho příčin. Tuto schopnost ale můžeme rozvíjet a přinést tak mnoho užitku sami sobě i lidem okolo nás.
Nejlepším začátkem k rozvíjení soucitu je zaměřit se na lidi, se kterými se setkáváme v reálném životě a online a možná také na některá zvířata. Pomalu se můžeme učit rozšiřovat svůj soucit tak, aby zahrnoval všechny: ty, které máme rádi, cizí lidi a dokonce i ty, které nemáme vůbec rádi. A pokračujeme tak dlouho, dokud nesoucítíme s celým světem – ano, dokonce i se šváby!
Soucit se skládá jak z emocionální, tak racionální složky. Emocionálně si musíme vážit vzájemné závislosti všeho života na této planetě. Globální ekonomika a vše, co máme rádi – jídlo, oblečení, přístroje, domovy, vozidla a tak dále – je zde jen díky tvrdé práci jiných. Bez ostatních lidí bychom neměli žádné silnice, elektřinu, palivo, vodu ani jídlo. Už jen tento fakt nás dělá vděčnými, což je šťastný stav mysli, který naplňuje naše srdce láskou. Čím více přemýšlíme nad tímto pocitem vděčnosti, tím více si budeme vážit ostatních. Stejně jako by se například matka cítila strašně, pokud by se něco přihodilo jejímu jedinému dítěti, i my jsme smutní z cizího neštěstí. Nelitujeme jich však, namísto toho se vcítíme o jejich problémů, jako by byly naše vlastní.
Racionální základ rozvoje našeho soucitu stejnou měrou pro všechny je tak zřejmý, že si to mnoho lidí ani neuvědomuje. Všichni jsme si rovni v tom, že chceme být šťastni, a také v tom, že nechceme trpět nebo být nešťastní. Tyto dva fakty platí bez ohledu na to, zdali je nám někdo blízký nebo vzdálený, a na to, co by mohl udělat. Dokonce i pokud někdo zapříčiní velkou škodu, dělá to na základě vlastní nevědomosti, zmatku a iluze a chybně si myslí, že tím prospěje buď sobě nebo společnosti. Není to proto, že by se jednalo o špatného člověka, nikdo není “špatný.” Přesně proto je rozumné a vhodné mít s takovým člověkem soucit, protože stejně jako my, ani on nechce trpět.
Soucitná meditace
Cvičení pro rozvoj soucitu jej vytváří v 6 stupních intenzity. Prvně se zaměříme na utrpení těch, které máme rádi, pak na ty, se nimž máme neutrální vztah, a následně na ty, které rádi nemáme. V poslední fázi se stejnou měrou zaměříme na utrpení všech a všude.
V každé fázi vytváříme tři pocity:
- Jak krásné by bylo, kdyby byli osvobozeni od všeho utrpení a jeho příčin.
- Nechť jsou svobodní; přál bych si, aby byli svobodní.
- Nechť jsem já svobodný, abych jim mohl pomoci se osvobodit.
Tím pádem, soucit zahrnuje ochotu pomoci ostatním osvobodit se od svých problémů a přenést se přes vlastní neštěstí. Všechny problémy se dají vyřešit následováním realistických metod a žádná situace není bezvýchodná. Soucit v buddhismu je tedy aktivní stav mysli, která je v každém okamžiku připravena pomoci ostatním.
Dr. Alexander Berzin, Matt Lindén
Redakční články jsou překladem ze zahraničních článků či pochází z dalších dostupných zdrojů.
