Mistrovství každodennosti

Pokud se snažíme mít nepříjemné činnosti “rychle z krku”, abychom se mohli vrhnout na něco příjemného, znamená to, že nejsme schopni žít v čase, kdy tuto činnost provádíme. Nenacházíme lásku v tom co právě děláme. Všímavost v rámci každodenních činností je esenciální součástí naší buddhistické praxe. Stále je důležité cvičit se v meditaci, ale měli bychom vyvinout stejnou snahu přenést ono meditativní vědomí přítomnosti i mimo meditaci. Jaký přístup k tomu zaujmout a jakým způsobem praktikovat?

Každý z nás se nachází na jiné úrovni chápání a v jiné fázi pokroku v praxi, ale skoro všichni začínáme meditací. A ať už praktikujeme jakýkoliv druh meditace, nebo si děláme během dne nějaká “mindfulness okénka” abychom se ve všem tom spěchu zastavili, tak možná máme pocit či zvyk, že mimo tato okénka nebo meditaci opět soustředěnost a všímavost vypínáme. A ti, kteří se přenést soustředěnost a všímavost do víru každodenních činností alespoň někdy snaží, zase zjišťují, že je to pořádně těžké.

Přitom jedním z hlavních účelů meditace, je právě trénink těchto kvalit a jejich využití v každé situaci, ať už děláme cokoliv. Proto je důležité se občas zastavit a připomenout si, že meditovat můžeme v každé činnosti a že bychom se o to měli pokoušet.

V knize ‘Hara – Zemský střed člověka’ je tato myšlenka vyjádřená způsobem typickým pro japonskou zenovou tradici. “Každá ustavičně se opakující činnost nese možnost dokonalosti, která toho, kdo jí dosáhne, dělá mistrem této činnosti. V tom smyslu může existovat mistrovská chůze, běh, mluvení, psaní a mnoho dalšího.” Hlavní myšlenkou zde je snažit se každou věc dělat co nejlépe umíme a v průběhu života se v ní zdokonalovat. Vždyť v životě nachodíme tolik kilometrů, řekneme miliony slov a tolikrát se napijeme, že by to byl promrhaný čas, nesnažit se dělat tyto činnosti vědomě a co nejlépe.

V tomto nám může pomoci dělání věcí pomalu a s láskou. Všímat si rukou jak se pohybují v prostoru, vnímat dotek, zaposlouchat se do zvuků, nebo pozorovat jak se u dané činnosti cítíme. Každý den můžeme zkusit dělat opakované činnosti jinak než obvykle, trochu si s tím pohrát a zkusit být kreativní, zkusit se vžít do role dítěte, které se teprve učí a snaží se zjistit, jak na to.

“Zavírat a otevírat dveře, pokládat knížky, nádobí, oblečení, to vše lze dělat láskyplně. Zacházet s věcmi s úctou, jako by to byli lidé. Zacházet s oblečením, jako by to bylo Buddhovo oblečení.” Takový návod dává Jan Chozen Baysová ve své knize ‘Jak vycvičit divokého slona.’ Zmiňovaná úcta k věcem a lidem kolem nás je základním způsobem jak vyjádřit, že si jich opravdu vážíme. Předměty, které každý den používáme, jako například nádobí, nám svým způsobem slouží a my jim službu vracíme tím, že se o ně vědomě staráme. Úctou k věcem navíc prokazujeme úctu k životu obecně, prokazujeme vděčnost za to, co všechno máme a že můžeme žít tento život.

Pokud se snažíme mít nepříjemné činnosti “rychle z krku”, abychom se mohli vrhnout na něco příjemného, znamená to, že nejsme schopni žít v čase, kdy tuto činnost provádíme. Thích Nhất Hạnh píše “Když myjete nádobí, mytí nádobí musí být tou nejdůležitější věcí ve vašem životě. Když pijete čaj, pití čaje musí být tou nejdůležitější věcí ve vašem životě. Dokonce když jste na toaletě, musí to být v ten moment nejdůležitější věc ve vašem životě.” Zkrátka každá činnost se pro vás stává obřadem, který musíte perfektně zvládnout, nebo se o to alespoň snažit.

Ne vždy se nám však bude dařit udržet pozornost a dělat vše dokonale nebo s láskou. Stejně tak pro nás může být těžké najít bod na který se soustředit. Nejen pro tyto případy tu máme vždy jednu činnost, kterou naše tělo zvládá samo a která doprovází všechny ostatní činnosti, včetně spánku – a sice dech. Dech můžeme pozorovat vždy. Po celou dobu kdy jsme vzhůru, se můžeme soustředit na nádech a výdech. Klidně si je můžeme počítat. Naším cílem je však tak jako tak praxe pozornosti.

Pomůcka, která se mi v tomto ohledu osvědčila, je krátká vizualizace na konci meditace. Stačí si ještě v sedě, hned po ukončení meditace zavřít oči a představit si, jak pomalu vstanete a jak první činnost po meditaci provádíte vědomě. Poté vstaňte a snažte se podržet si onu meditativní mysl co nejdéle.

Pamatujme si, že trénovat můžeme opravdu všechno. Meditovat můžeme v každé chvíli. Můžeme se snažit o dokonalost a mistrovství v každé, i v té nejmenší činnosti. Všechno lze dělat s láskou a úctou. Měli bychom se tedy snažit jak nejlépe umíme. V životě totiž nebudeme dělat jen věci, které děláme rádi a které nám jsou příjemné, mockrát budeme spěchat nebo prostě nebudeme mít náladu. Opravdovou sílu ducha však prokazuje člověk, který nachází lásku ve všem co právě dělá.

 

Literatura:

Jan Chozen Bays. Jak vycvičit divokého slona… a další dobrodružství na cestě bdělosti. Knižní klub, 2016. ISBN: 978-80-242-5130-1.

Karlfried Dürckheim. Hara – Zemský střed člověka. Dobra, 2002. ISBN: 80-86459-29-2

Thích Nhất Hạnh. The Miracle of Mindfulness: An Introduction to the Practice of Meditation. Beacon Press, 1999. ISBN: 0-8070-1239-4

> Navštivte také náš buddhistický eshop! <
retro

O Jakub Machač

O buddhismus se zajímám již od střední školy a byl bych rád, aby lidé měli kde se o něm dozvědět něco víc. Studuji sociologii, zajímám se o vietnamskou kulturu a cvičím jógu.
Bookmark the permalink.

Komentáře jsou uzavřeny.