Tibetské modlitební praporky najdeme nejenom na významných buddhistických místech. Nejedná se přitom o pouhou dekoraci. Používají se jako součást buddhistické praxe k podpoře soucitu, moudrosti a štěstí.

Co jsou modlitební praporky

Původ buddhistických praporků sahá až k samotnému Buddhovi Šákjamunimu. Podle tradice nosili dévové (bohové v buddhistické kosmologii) vlajky s napsanými přáními Buddhou do boje s asury (polobohy). Praporky na sobě nesou vzácné mantry a symboly. Tyto texty jsou pak roznášeny větrem, aby se dobrá vůle a soucit šířily do celého prostoru. Proto se předpokládá, že modlitební praporky přinesou prospěch všem bytostem.

Praporky se vyrábějí z blokově potištěné látky nebo papíru tradiční tiskařskou technikou starou stovky let. Papírové lístečky se rozhazují do větru, látkové se vyvěšují na posvátných místech či na vrcholcích hor. Častější jsou praporky, které se věší horizontálně (lungta). Existují ovšem i praporky vertikální (darchog).

Obvykle se tibetské modlitební praporky skládají ze sady pěti barev. Každá z pěti barev má jeden praporek, zleva doprava v tomto pořadí: modrá, bílá, červená, zelená a žlutá. Pět barev představuje živly. Modrá symbolizuje nebe či prostor, bílá vzduch či vítr, červená oheň, zelená vodu a žlutá zemi. Sadu modlitebních praporků bychom neměli rozdělovat, protože znázorňují pět živlů v rovnováze.

Druhy praporků

Existují různé motivy meditačních praporků. S následujícími praporky se setkáme nejčastěji.

Modlitební praporky s větrnými koňmi

Větrný kůň neboli „lungta“ je nejrozšířenějším motivem používaným na modlitebních praporcích. Uprostřed se nachází mohutný kůň nesoucí na hřbetě tři planoucí drahokamy. Tyto drahokamy představují tři klenoty. „Lung“ znamená vítr či vitální energii. „Ta“ neboli kůň je symbolem rychlosti a přeměny zlého v dobré. Okolo jsou vyobrazené mantry a posvátné symboly. V rozích modlitebních praporků najdete čtyři mocná zvířata, známá také jako čtyři důstojnosti: drak, garuda (král ptáků), tygr a sněžný lev.

Modlitební praporky s Tárou

Bódhisattva Tára reprezentuje ženský aspekt soucítění. Vyobrazená uprostřed praporků představuje láskyplné a osvícené jednání. Říká se, že její soucit s živými bytostmi je silnější než láska matky k dětem. Přináší také dlouhověkost, chrání pozemské cesty a střeží své následovníky na jejich cestě k osvícení.

Modlitební vlaječky Guru Rinpočheho

Padmasambhava neboli Guru Rinpočhe (Drahocenný Guru) byl proslulý jogín z osmého století, který přinesl buddhismus do Tibetu. Je považovaný za druhého buddhu. Přemohl místní tibetská božstva a démony a zavázal je přísahou, aby se stali strážci buddhismu.

Věšení praporků

Praporky mohou věšet i lidé, kteří se k buddhismu nehlásí. Důležitá je především dobrá motivace. Praporky by se měly věšet s přáním, aby všechny bytosti všude na světě našly štěstí. Lze u toho myslet na konkrétní osobu, kterou chcete podpořit. Proces je dobré podpořit recitací mantry Om mani peme hung či jinou.

S praporky je třeba zacházet vždy s úctou. Nepokládejte je při manipulaci na zem. Vlajky by se neměly věšet na budovy či uvnitř místností. Pokud budete vlajky umisťovat na strom, ohleduplnější je zavěšení k větvi a ne k samotnému kmenu.

Každý den není k věšení praporků vhodný. V tibetském kalendáři můžeme najít dny nazvané „baden“, které jsou pro věšení nepříznivé a přináší negativní následky. Obecně platí, že nejlepší čas pro umístění nových modlitebních praporků nastává ráno za slunečných a větrných dnů. Tradičně se vyvěšují v prvních dvou týdnech oslav Losaru, tibetského nového roku.

Staré praporky

Staré modlitební praporky nevyhazujte do koše. Nejlepší možností je praporky spálit, aby kouř vynesl jejich příznivý náboj k ostatním. Modlitební praporky by se při pálení neměly dotýkat země. Při pálení modlitebních praporků byste se měli snažit pamatovat na úmysly, s nimiž byly modlitební praporky vyrobeny a rozvíjet soucit se všemi cítícími bytostmi.

Můžete se také rozhodnout nechat staré tibetské modlitební praporky přirozeně vyblednout a rozpadnout. Nové modlitební praporky tak lze vyvěsit spolu se starými. Kontrast mezi starými a novými modlitebními praporky je připomínkou pomíjivosti a neustálého koloběhu zrození a smrti.