>> zpět na přehled Nágárdžunových textů <<
Skláním se před Mandžušrím Kumarábhútou!
[1] Oněch dvanáct jednotlivých článků, které
Múní nazval závislé vznikání,
Se celkově dělí do tří [skupin], tj. na
Kléše, skutky a utrpení.
[2] První, osmý a devátý představují kléšu,
Zatímco druhý a desátý vyjadřují skutky a nakonec
Sedm zbylých jsou výrazy utrpení.
[Takto máme] dvanáct dharem, jež se dále dělí do tří [skupin].
[3] Ze tří vznikají dvě.
Ze dvou jich vzniká sedm. Ze sedmi pak
Vznikají tři. Ono kolo existencí –
Se točí stále znovu a znovu.
[4] Veškeré jsoucno představuje [jen] součinnost příčin a (jejích) následků.
Pro žádného uživatele rozumného uvažování tu není místo. (1)
Jedině ze zcela prázdných dharem
Vznikají (další) prázdné dharmy;
[Jsou to] dharmy, jež nemají Já ani Mé.
[5] Hlasitá mluva, svícen, zrcadlo, pečeť,
Čočka, zrno, kyselost a zvuk.
Moudrý musí rovněž uznat, že skandhy se sice přerozují,
avšak nepřemísťují se.
[6] Zcela neznalý
Ve velmi jemných věcech
Nevidí ideje vznikání podle příčiny.
Tedy to, čeho přerušení je plně uznáváno.
[7] Není tu nic z toho, co by mělo být vysvětleno.
Není tu ani nic z toho, co je třeba poznat.
Je třeba správně vidět skutečnost.
Kdo ji takto vidí, zcela se osvobodí!
Napsáno svatým učitelem Nagardžunou. Tímto je „Podstata závislého vznikání“ dokončena.
1 Míněna nemožnost postihnout bytí racionálně, neboť to je – iracionální. „Prázdnota“ čili bezpodstatnost (absence substanciálního základu vlastního bytí – svabhávy nebo prostě „jáství“) je vedle všeho dalšího pouze eufemické označení iracionality a nesmyslnosti (bytí, jsoucna). Myslícího tvora by ale tento fakt neměl přivádět k zoufalství. Naopak! O to více jej nabádá k úsilí o dosažení vysvobození. Pozn. př.
Český básník, spisovatel a překladatel ruských filozofických textů se zaměřením na texty indického filozofa Nágárdžuny.
