>> zpět na přehled Nágárdžunových textů <<

Skláním se před Mandžušrím Kumarábhútou!

Takže šráman (1), jenž si přeje naslouchat, žák, schopný naslouchat, vnímat, studovat, poznávat a odstraňovat2, přichází k Učiteli, a takto se ptá na to, co hlásal Tathagáta: „Chci slyšet, do jakých [skupin] se podle tohoto Bhagavana dělí

Oněch dvanáct jednotlivých článků, které
Múní nazval závislé vznikání?“

Jakmile Učitel pozná, že se žák ptá na pravou podstatu3 těchto dharem, vysvětluje mu je těmito slovy:

„Synu, [tyto dharmy] se celkově dělí do tří [skupin], a to na kléše, skutky a utrpení.“

[Dále] blíže objasňuje jednotlivá slova:

„Deset a dva přitom dává číslo dvanáct.“ (4)

Vzhledem k tomu, že se články jeví jako jednotlivé (5) podoby, jedná se о „jednotlivé články“. Ty ukazují, že představují součásti6, podobné součástkám, jež tvoří jednotlivé části vozu. Protože přemohl tělo, řeč i mysl, je to „Múní“. (

„To, co Múní takto definuje“, patří mezi to, co bývá nazýváno jako „ukázané a vysvětlené“. Nevzniká to z (pra)hmoty prakrti, z věčnosti ani z žádného ducha puruši (8), jenž závisí na někom jiném, ani z Íšvary, času, bytnosti, Kamarádžího, jehož k tomu mělo určit nebe (9), z ničeho podřadného (10) ani z žádných dalších [podobných] příčin. Vzniká to totiž v závislosti na (svém) základu. (11)

Těchto dvanáct článků se celkově dělí do tří [skupin], a to na kléše, skutky a utrpení.“

Podobá se to „trojhranu“, [v němž se tři vrcholky] opírají o sebe navzájem. (12)

„Plně“ znamená: „beze zbytku.“

Žák se ptá: „Jak se tyto jednotlivé a vzájemně se podporující základy dělí dále? Do jakých [skupin]? Jakého druhu jsou kléše, jakého skutky a co znamená utrpení?“

Učitel odpovídá: „První, osmý a devátý [článek] představují kléšu. První ze dvanácti jednotlivých [článků] je nevědomost. Osmá je žízeň. Devátý ulpívání. Tyto tři [články] je nutné pokládat za kléše.

Jakého druhu jsou pak ale skutky? Představují je druhý a desátý [článek]. Druhý je sanskára, desátý vznik. (13)

Přitom je třeba vědět, že tyto dvě dharmy se týkají skutků.

Sedm zbylých [článků] však představuje utrpení.

Zároveň nelze zapomínat na to, že ty [články], které představují sedm zbylých jednotlivých [článků] – vyjma těch jednotlivých, které se týkají kléší a skutků, se vztahují na utrpení. Jmenovitě to jsou: vědomí, psychické a fyzické [prožitky], šest ajátan, kontakt, narození, stáří a smrt. Slovo „však“ (14) přitom vyjadřuje souhrnné označení. Pojem „utrpení“ zde v sobě sjednocuje oddělování (15) od příjemného, setkání s nepříjemným a ztrátu žádaného. (16)

[Tímto] se dvanáct dharem – dělí do tří [skupin]. Každá z nich tudíž spadá buď do skupiny kléší, skutků či utrpení. Pomlčka se týká zbylé části čtyřverší a značí toto: „V Sútře uvedené dharmy jsou pouze tyto. Žádné jiné, nežli tyto, neexistují.“

Žák se ptá: „Ano, tomu rozumím. Prosím ale o bližší vysvětlení toho, co jsou vlastně kléše, skutky a utrpení? Co od čeho vzniká?“

Učitel odpovídá: „Ze tří vznikají dva. Ze tří kléší vznikají dva [články] zvané skutky. Ze dvou jich (dále) vzniká sedm. Výše uvedené [články] se nazývají utrpení. Ze sedmi však vznikají tři [články]. Ty se nazývají kléše. Z těchto tří kléší pak opět vznikají dva skutky.

Kolo existencí
Se točí stále znovu.

Jsou tři [druhy] existence. (17)

Nazývají se [Světy] Tužeb, Forem a Beztvarosti.

Nazíráme-li na skladbu kosmu takto, plně tím prezentujeme (18) podstatu světa obyčejných bytostí. (19) Tou je právě koloběh přerozování – sansáry. Pomlčka poukazuje na absenci (20) určitosti. (21) Protože se v existencích [12 článků] neobjevuje v téže posloupnosti, v jaké [se pohybují] [loukotě] kola, poukazuje to na to, že žádná určitost (22) neexistuje.“

Žák se ptá: „Kdo je ale v takovém případě vládcem všech těch těles, jenž bývá nazýván jako držitel rozumu, jako živoucí bytost?“ (23)

Učitel odpovídá: „Veškeré jsoucno (24) je (pouze) souhrn příčin a následků. Kromě jmenovaného (25) tu žádný držitel rozumu není. To je pokládáno za skutečné. (26) Není to jen pouhá spekulace. (27) To, [co] existuje jedině spekulativně, není totiž reálně možné.“ (28)

Žák se ptá: „Je-li tomu tak, kdo potom přechází z tohoto světa do světa záhrobního?“ (29)

Učitel odpovídá: „Z tohoto [světa] do světa záhrobního nepřechází absolutně nic. (30)

V takovém případě totiž:

Jedině z dharem docela prázdných.
Vznikají prázdné dharmy.
Jsou to dharmy, jež nemají žádné Já ani Mé.

Jinými slovy [to lze říci i takto]: „Z pěti prázdných [dharem], které jsou příčinami [a] nazývány jsou kléše a skutky, vzniká sedm prázdných dharem, jež nemají žádné já ani mé. Ty se nazývají utrpení. Přitom jsou ovšem rovněž považovány za následek.“

Vysvětlováno to bývá takto: „Já ani mé neexistují. Nejsou [mým] já a mým dokonce ani vzájemně. (31) Nicméně z dharem, které ve skutečnosti žádné já nemají, vznikají dharmy, které ve skutečnosti rovněž nemají žádné já. (32) Tak je třeba to chápat.“ (33)

V tomto případě se obvykle ptají: „Jakým příkladem lze doložit právě tento vznik dharem, které ve skutečnosti nemají žádné já, z dharem, jež ve skutečnosti žádné já [rovněž] nemají?“

[Odpověď zní]:

Hlasitá mluva, svícen, zrcadlo, pečeť,
Čočka, zrno, kyselost a zvuk.

Na základě těchto příkladů lze pochopit, že žádné já ve skutečnosti neexistuje, zatímco záhrobní svět má své místo. (34)

Vezměme si například přenos toho, co učitel říká žákovi: Nepřechází [to], jelikož [to] není učitelem pronášeno. Žák sice rovněž mluví, nicméně [to] nelze považovat za něco [vzniklého] díky [něčemu, někomu] jinému, neboť v tom případě by se jednalo o vznik bez příčiny. Takže podobně, jako to, co učitel pronáší [nepřechází do žáka], tak i duše (35) zemřelého rovněž nepřechází do záhrobního světa, neboť tak by došlo k chybě stálosti. (36)

Záhrobní svět nevzniká ani z ničeho jiného, protože pak by došlo k chybě bezpříčinnosti. (37)

Podobá se to tomu, jako když nelze říci:

„[Mluva] žáka, vznikající z podnětu učitelovy mluvy, je s ní totožná anebo se od ní odlišuje“, stejně tak nelze říci:

„Duše jako vědomí, jež se týká narozeného díky duši jako vědomí zemřelého, je s ním totožná nebo se od něj odlišuje.“ (38)

Analogicky vůči tomu vzniká ze svícnu světlo, od tváře odraz v zrcadle, z pečetě její otisk, z čočky vzniká oheň, ze zrna vzniká výhonek, z důvodu kyselosti ovoce vylučuje tělo slinu a ze zvuku vzniká ozvěna. Není snadné je prohlásit za totožné nebo za jiné.

Moudrý by měl v souladu s tím rovněž uznat,
že skandhy se sice přerozují,
avšak nepřemísťují se. (39)

Přitom máme tyto skandhy: skandha materiálního čili rúpy, pocitu čili védány, představy neboli sandžni, pojítek neboli sanskár a vědomí neboli vidžňány.

„Jejich přerození“ znamená to, že neukončují [svou existenci v sansáře]. Z toho důvodu vznikají. Vznikají tím i jiné [skandhy]. Z tohoto světa do světa záhrobního ale nepřechází absolutně žádná věc. Je-li tomu tak, v kole sansáry se [bytosti] rodí kvůli své tendenci či zvyku (40) chybně uvažovat.

Přitom je třeba vědět, že slovo „ale“ poukazuje na to, že to, co následuje, je opakem toho.

Budou-li [naopak] věci považovat za nestálé, trýznivé, za prázdné a za nemající žádné já (41), nebudou ve vztahu k věcem poškozeni. (42) Není-li poškození, nejsou prožívány ani sympatie. Díky tomu nedojde ani k ulpívání. Nebudou-li [bytosti] prožívat sympatie, nebudou se ani hněvat. Nebudou-li dávat najevo hněv, nebudou konat žádné skutky. A kde nejsou skutky, nedochází ani k ulpívání na věcech. A nedojde-li k ulpívání, nedojde ani ke vzniku. (43) Není-li vznik, nic se nerodí. A když se nic nenarodí, nevzniká ani utrpení těla a duše.

Protože se tedy těchto pět příčin neshromáždí (44) v tomto [životě], nevznikne následek v jiném [životě]. Právě to je třeba nazvat „vysvobození“. [Hovoří-li] takhle, vysvětlují tím45 extrémní [názory, které uznávají] stálost a proměnlivost (46), [ale také] další špatné názory.

Uvedu zde [ještě] dvě čtyřverší:

Zcela neznalý
Ve velmi jemných věcech
Nevidí ideje vznikání podle příčiny.
Tedy to, čeho přerušení je plně uznáváno.

Není tu nic z toho, co by mělo být vysvětleno.
Není tu ani nic z toho, co je třeba poznat.
Je [jen] třeba správně vidět skutečnost.
Kdo ji takto vidí, zcela se osvobodí!

Napsáno svatým učitelem Nagardžunou. Tímto je „Vysvětlení „Podstaty závislého vznikání“ dokončeno.

 

zdroj


1 Tibetsky: dge sbyong. Ten, kdo se zřekl světa. Obvykle jsou takto nazýváni buddhističtí mniši. Pozn. rus. red.

2 Ve smyslu: vyvracet, odmítat falešné názory. Srv. s „apofatickou cestou“ – via negativa. Pozn. př.

3 Tibetsky: de kho nа nyid, v sanskrtu „tattva“ – „takovost“, potažmo: „právě to, co existuje.“ Pozn. rus. red.

4 Číslovka dvanáct se píše jako „deset (a) dva.“ Pozn. rus. red.

5 Tibetsky: bye brag – „kusý, zvláštní, druh, část.“ Pozn. rus. red.

6 Tibetsky: yan lag – „složka nějakého celku.“ Pozn. rus. red.

7 Tibetsky: thub pa – „překonávat, „síla“. Ten, kdo přemohl kléše, obvykle ovládá konání těla (kája), řeči (váč) a mysli (manas). Z toho důvodu je svatým mudrcem. Pozn. rus. red.

8 Narážka na předbuddhistickou filosofii sankhya, jejímž zakladatelem byl Kapila. Pozn. př.

9 Míněn patrně král Čakravartin. Pozn. rus. red.

10 Tibetsky: gyi nа. Pozn. rus. red.

11 Tibetsky: rten ring ‚brel bar ‚byung ba; v sanskrtu: pratítjasamutpáda. Pozn. rus. red.

Též: „Východisku“, potažmo: příčině. Smysl je ten, že vše má svou příčinu. Nic nevzniká bez ní. Jedna ze stěžejních tezí celé Nagardžunovy filosofie. Pozn. př.

12 Na trojhranu je typické, že všechny jeho vrcholky slouží jako opěry. Pozn. rus. red.

13 Formování, konkretizace. Pozn. př.

14 Tibetsky: yang. Pozn. rus. red.

15 Odpoutávání se od příjemného nebo jeho pozbytí. Smysl: Nedostává-li se tvoru toho, po čem touží, trpí. Totéž dále. Pozn. př.

16 Chtěného, vytouženého. Pozn. př.

17 Tibetsky: srid pa – „existence, bytí, konkretizace, svět.“ Pozn. rus. red.

18 Ukazujeme, vyjadřujeme, demonstrujeme. Pozn. př.

19 Svatí se kvůli skutkům a kléším v sansáře nepřerozují. Pozn. rus. red.

„Obyčejnými bytostmi“ míněni nejen lidé, ale i dalších pět základních druhů (podob) vtělení (znovuzrození) – v pekle, jako préta (hladový duch), jako zvíře, démon (asura) a bůh (déva). Svatý neboli bódhisattva se může narodit jedině dobrovolně, tj. ze soucitu k právě těmto obyčejným bytostem, aby jim pomohl k co nejrychlejšímu vysvobození (z koloběhu sansáry). Pozn. př.

20 Nepřítomnost, neplatnost. Pozn. př.

21 Konkrétnost. Pozn. př.

22 Konkrétnost. Nic není předem dáno. Není žádný „bůh“. Neexistují žádné strnulé principy. Vše se totiž neustále vyvíjí. Vše je v neustálém pohybu, myšlenky i věci fyzické. Srv. tuto pasáž se současnou kvantovou fyzikou. Pozn. př.

23 Tibetsky: sems can. Tj. já. Pozn. rus. red.

24 Tibetsky: ‚gro ba – jsoucno celkově a živé bytosti zvlášť. Pozn. rus. red.

25 Tibetsky: btags pa. Čili: „nominální, podmíněné“. Znamená rovněž složené, složeniny (btags pa, sanskrta). Pozn. rus. red.

26 Tibetsky: yang dag pa. Pozn. rus. red.

27 Tibetsky: brtags pa tsham du. Pozn. rus. red.

28 Tibetsky: rdzes su yod pa. Tento termín označuje rovněž opak složeného (btags pa, sanskrta). Pozn. rus. red.

29 Tibetsky: ‚jig rten pha rol. Tedy do světa, v němž se (bytost) narodí po smrti, k níž došlo v tomto světě a v tomto životě. Pozn. rus. red.

30 Tibetsky: rdul phra mo tsam. Doslova: „dokonce ani ta nejmenší částečka“. Pozn. rus. red.

31 Tibetsky: phan tshun. Tedy ve vztahu k sobě navzájem. Existuje-li dlouhé, existuje i krátké a naopak. Existuje-li Já, existuje i Mé a vice versa. Existuje-li to, co lze nazvat jako dlouhé či krátké, neexistuje to, co lze nazvat Já a Mé. Obojí posledně jmenované tudíž nemůže existovat dokonce ani jako vůči sobě dvě protikladné (jednotky). Pozn. rus. red.

32 Tibetsky: bdag, znamená „podstatu, bytnost“. Pozn. rus. red.

33 Nejlépe tento iluzivní proces vyjadřuje termín „mentální montáže“: na jednu prvotní sebelež se lepí, vrství a kupí stále další a další, ad infinitum. Pozn. př.

34 Platnost, je reálný. Pozn. př.

35 Tibetsky: sems, v sanskrtu: čitta. Pozn. rus. red.

36 Tibetsky: rtag pa. Pokud duše neboli vědomí (sems) přecházejí (do jiného světa), je nutné uznat jejich stálost čili věčnost. Tento názor je (však) pokládán za extrémní (mthar lta) a jako takový neodpovídá skutečnosti. Pozn. rus. red.

37 To znamená, že toto zrození nebude podmíněno jedincovými skutky z předchozího života, díky čemuž bude muset být odmítnuta myšlenka „karmy“. Pozn. rus. red.

38 Duše jako vědomí v tomto aktuálním zrození a duše jako vědomí v následujícím zrození tedy nejsou jedno a totéž, ale nejsou ani jiné. Pozn. rus. red.

39 Do této chvíle zde byl rozebírán přechod Já z jednoho života do jiného, zatímco nyní je rozebírán přechod skandh. Pozn. rus. red.

40 Tibetsky: bag chags; v sanskrtu: vasana. Pozn. rus. red.

Velmi významná věta. Tvorové se rodí ale také kvůli ulpívání, jež pramení z nevědomosti čili neprobuzenosti. Toto ulpívání právě je důsledkem chybného uvažování. Je to ulpívání na věcech, které bývají rovněž definovány jako palivo, které dokud všechno neshoří, bytost nedosáhne vysvobození (mokša, mukti, nirvána = vyhasnutí). Pozn. př.

41 Jedná se o pochopení čtyřech aspektů (rnam pa) pravdy utrpení jakožto první ze čtyř pravd světce. Pozn. rus. red.

Míněny čtyři ušlechtilé pravdy. Poznámku ruské redakce uvádím proto, že se musím držet ruského originálu. Pozn. př.

42 Velmi obtížný termín; jeho smysl též: porucha, neklid. Celkově vzato se v buddhistické terminologii jedná o důvod ke zrození. Tedy o něco nepatřičného, nechtěného, špatného. Prvotní příčinou tohoto neklidu, poruchy, je však nevědomost. Jeho důsledkem ulpívání. Nevědomost a ulpívání jsou však spojené nádoby. Jakmile ovšem bytost pochopí a prožije prázdnotu čili bezpodstatnost (asubstancionalitu) věcí, rázem se obojího zbaví. Také připomínám, že v buddhistické filosofii je neustálé převtělování v sansáře bráno jako jeden celek. Na tento jeden aktuální život prakticky není brán žádný zřetel. Je to totiž jen prchavý, sotva povšimnutelný „záblesk vědomí“, jak se vyjadřují Posvátné Sútry. Viz dále dle kontextu. Pozn. př.

43 Poškození je 1. článek; sympatie a hněv 8.; skutky – 2.; ulpívání 9.; vznik 10.; zrození – 11. a utrpení 12. Pozn. rus. red.

44 Tibetsky: bsags pa. Aby mohl vzniknout následek, musejí se shromáždit všechny příčiny ve svém kompletním složení. Pozn. rus. red.

45 Tj. usvědčují z nesprávnosti, ze lživosti. Pozn. př.

46 Tibetsky: chad pa; jedná se o opak stálosti. Možná se ale jedná o chybu v tibetském textu: namísto „vysvětlují“ (gsal ba) by mělo být „odstraňují (vyvracejí)“ (bsal ba). Pozn. rus. red.