Provázení zvířecích mazlíčků během umírání

Psí senior zdroj: Pixabay.comJako milovníci zvířat se úmrtí svého mazlíčka obáváme. Pohled a praxe tibetského buddhismu mohou být v takových náročných okamžicích velmi nápomocné. Mohou proměnit způsob, jakým tuto zkušenost prožíváme my a zejména, jak ji prožívají naši zvířecí společníci.

Důležité je uvědomit si, co se ve chvíli umírání odehrává z pohledu duchovní cesty našeho mazlíčka. To je mnohem důležitější než naše pochopitelné přání udržet jej po svém boku navždy. Je pro nás radostí a zároveň zodpovědností pomoci našim mazlíčkům prožít šťastný život. A když se podíváme na smrt jako na čas přechodu, je pokojný a pozitivní konec největším požehnáním, které můžeme zvířatům nabídnout.

PŘED SMRTÍ

Nejlepší věcí, kterou můžeme udělat, když se zvíře těší dobrému zdraví, je pomáhat mu vyhnout se vytváření negativní karmy. Je obtížné dát obecnou radu jak na to. Například se můžeme snažit omezit instinktivní dravé chování kočky tím, že bude dobře nakrmená, spokojená a postaráme se jí o zábavu. Je na nás, abychom svoje zvířecí společníky co nejlépe poznali a udělali, co je v našich silách.

Pokud praktikujeme buddhismus, je velice prospěšné vytvořit pozitivní asociace mysli našeho zvířete s buddhistickými obrázky, sochami, mantrami a stavem pohody. Například můžeme povídat mantry předoucí kočce při hlazení. Vhodná je mantra Om mani padme hum, nebo pokud děláte praxi Táry, pak Om tare tuttare ture soha.

Pokud pravidelně meditujete, je velká šance, že se bude chtít váš mazlíček připojit. Dovolte mu to. Existuje hodně výzkumů, které ukazují, že schopnosti zvířecího vnímání jsou v jistých ohledech mnohem větší než lidské. Je tedy skvělé, když si budou schopné spojit praxi meditace s pozitivním stavem bytí.

Z buddhistického pohledu si zvířata a lidé neustále vytváří příčiny pro budoucí následky – pozitivní či negativní. Čím více jsme schopní podpořit zvířata ve vytváření otisků vedoucích k osvícení, tím lépe.

PROCES UMÍRÁNÍ

Ať přicházíme o milovaného člověka či zvíře, je důležité nebrat to pouze z pohledu osobní tragédie, ale zaměřit se na pocit pohody toho, kdo umírá. Pokud opravdu milujeme, měli bychom se snažit odložit naše vlastní pocity smutku a ztráty a udělat vše, co je v našich silách, pro bezbolestný, poklidný a dokonce pozitivní prožitek umírání.

Zvládnutí bolesti

To je priorita. Měli bychom svého domácího mazlíčka co nejvíce ochránit před fyzickým nepohodlím a využít jakoukoliv paliativní péči, kterou může veterinář poskytnout.

Bez naříkání

Ze ztráty svého blízkého společníka můžeme mít zlomené srdce, ale je důležité vyhnout se rozrušení. Zvířata vědí, co se s nimi děje. Psi se oddělují od svojí smečky. Kočky odcházejí schovat se v domě. Ze zvířecí perspektivy není nic pozitivního na tom, když se lidé, na kterých jsou zcela závislí, začnou chovat nepředvídatelně. Je mnohem lepší soustředit se na to, co je pro mazlíčka nejlepší a ne na svoje vlastní pocity připoutanosti.

Podle některých odborníků na komunikaci se zvířaty je důležité i přes velký smutek vyjádřit od srdce, že váš mazlíček může jít svobodně dál a že vy budete v pořádku. Přestože to nepochází z buddhistického učení, rozhodně to podporuje pohled, že potřeby našeho zvířecího společníka by měly být v takto náročném čase to nejdůležitější.

Poklidný a pozitivní přístup

Pokud můžeme věnovat několik posledních objetí a pohlazení, zašeptat několik posledních manter, posadit se k posledním meditacím, můžeme tímto pomoci mazlíčkovi k poklidnému odchodu. Podpořte pozitivní otisky. Pomozte mu tím nejlepším způsobem připravit se na nevyhnutelné.

Eutanazie

V tomto krátkém příspěvku není možné vést širší debatu o eutanazii. Pochybuji, že by se čtenáři těchto stránek rozhodli pro eutanazii, pokud si domácí mazlíček dokáže stále užívat dobré kvality života. Nechceme, aby naše zvíře trpělo, ale ani bychom neměli uspěchat a zkrátit proces umírání. Umírání je přirozené. Má svoje místo a čas. Musíme dát našemu zvířeti prostor, aby se vyrovnalo s tím, co se s ním děje. Někteří buddhisté se na eutanazii dívají tak, že jenom oddaluje utrpení, které si musí zvíře kvůli karmě odžít. Podle mého osobního názoru bychom měli eutanazii zvolit tehdy, když jsou všechny další možnosti vyčerpány, když to směřuje pouze k jedinému konci, když byla řečena všechna naše sbohem a když bychom sami na místě zvířete jiné řešení nechtěli.

PO SMRTI

Podle buddhismu zůstává jemné vědomí po sedm týdnů v bardu, mezistavu mezi smrtí a novým zrozením. Po smrti milovaného společníka jsme povzbuzovaní, abychom se i nadále soustředili na jeho pocit pohody ve stavu barda, spíše než na svoje vlastní pocity ztráty. Nemusíte být terapeutem, abyste viděli, že zaměření na pocit pohody druhých podporuje mnohem větší vyrovnanost, než soustředění na svůj vlastní žal. Jsou zde také velice praktické věci, které můžeme dělat.

Darování

Zatímco není možné karmu či ctnosti odstranit či darovat třetí stranou, je možné ovlivnit ty, se kterými máme silné karmické spojení. Jako se svým milovaným zvířetem. Darujte ve všech možných formách, ať už ve formě krmení ptáků, darům charitě či třeba darování krve. Zásluhy z takového činu vědomě nabídněte pro dobro zvířete. Naše činy mohou mít pozitivní dopad na jejich prožívání ve stavu barda a podpoří co nejlepší další zrození.

Například můžeme v mysli říct:

Ať díky tomuto činu štědrosti/lásky/soucitu/laskavosti,
JMÉNO MAZLÍČKA prožívá pozitivní podmínky,
vyšší zrození, štěstí a mír,
ať potká perfektního učitele
a rychle dosáhne osvícení
pro dobro všech cítících bytostí bez výjimky.

Darovat můžeme po celou dobu sedmi týdnů, zejména vždy ve stejný den v týdnu, kdy došlo k úmrtí. Tehdy mohou v bardu nastat největší posuny.

Praxe Dharmy

Pro buddhisty není nejvyšší forma darování materiální ale darování zásluh z praxe Dharmy. Můžeme věnovat zásluhy z naší meditace, sadhany či jakékoliv spirituální praxe s přáním, aby se staly přímou příčinou příznivých podmínek a dosažení osvícení pro našeho mazlíčka.

Nezapomenout

Ve stavu barda, kde neexistuje fyzické omezení, se naše jemné vědomí může kamkoliv velice rychle pohybovat a vnímat cokoliv. Jedná se o formu jasnovidectví a zahrnuje schopnost vrátit se tam, kde jsme žili. Z toho důvodu během sedmi týdnů od úmrtí je vhodné dát najevo, že náš mazlíček není zapomenutý. Nechte na místě misky s krmením a vodou, hračky a další věci, které byl zvyklý používat.

Po sedmi týdnech se všechny bytosti v bardu dostanou do další formy bytí. Z praktického pohledu to znamená, že můžeme sklidit všechny věci zvířete pryč. Z emočního pohledu se dostáváme ke konci přirozeného období truchlení. Náš mazlíček se dostal do další fáze, a tak bychom měli i my.

SHRNUTÍ

Tibetský buddhismus nám dává praktické nástroje, abychom zvládli projít obdobím úmrtí našeho blízkého, ať už je to člověk či zvíře. Mnoho neštěstí spojeného se smrtí pochází z našeho přirozeného pocitu ztráty. Ale máme na výběr. Když se zaměříme na proces přechodu vědomí našeho milovaného do dalšího života, můžeme se vyrovnat se smrtí s větším soucitem a vyrovnaností.

 

Autorem příspěvku je David Michie. Jeho kniha Duše našich mazlíčků (Buddhism for pet lovers) se věnuje otázce zvířat z pohledu buddhismu zeširoka.

zdroj

> Navštivte také náš buddhistický eshop! <
retro

O Redakce

Redakční články jsou překladem ze zahraničních článků či pochází z dalších dostupných zdrojů.
Bookmark the permalink.

Komentáře jsou uzavřeny.