Zen a umění (Co je to Zen, část 5.)

Portrait of Emperor Hanazono zdroj: Wikimedia commonsV období Kamakura, Eisai a několik dalších Zenových mistrů přinesli Rinzai Zen do Japonska. Tento Zen nabídl duchovní podporu třídě bojovníků a pomohl vzniku bušidó, v Japonsku jedinečných předpisů válečníka. Vojenský přístup k životu měl hodně společného se Zenem. Oba zdůrazňovaly překročení života a smrti; oba oceňovaly odvahu, rozhodnost, jednoduchost a úspornost. Disciplinovaná akce byla charakteristická jak pro válečníky, tak i pro zenové kněze. Takoví vůdci jako Tokimune a Tokijori byli ovlivňováni zenovými mistry z Číny.

_______________________________
Z textu Zen for Daily Living (Zen pro denní žití) od Prof. Masunaga Reihó, Shundžuša Publishing Co., 1964. Zdroj: https://terebess.hu/zen/mesterek/masunaga.html
_______________________________

Během válečných let na konci období Kamakura byli zenoví mniši zodpovědní za zachování japonské výchovy a kultury. Mezi jinými věcmi mniši učili obyčejné lidi, tak Zen ovlivňoval konfucianismus (směr filozofa Ču Hsi). Většina textů publikovaných v té době se zabývala Zenem – často zenovými příslovími a verši. Zenoví mniši byli spojováni se schopností číst cizojazyčné dokumenty.

Zenoví mniši také rozvíjeli školu Ašikaga a terakoja (klášterní třídy). Založili knihovny obsahující díla Zenu a Konfucianismu. Příkladem takové knihovny je Kanazawa Bunko. Některé z těchto podniků měly značnou velikost. Škola Ašikaga, například se zenovými kněžími jako řediteli, kdysi měla 3000 studentů.

Společenské úsilí Zenu bylo částečně financováno obchodem. Zenoví mniši hráli roli v obchodu mezi Japonskem a Čínou; lodě Tenrjudži a Šokokudži jsou příkladem jejich podnikání. Zisk z tohoto obchodu šel na přestavbu chrámů a výcvik kněží, stejně jako na obecné sociální blaho.

Zen v umění ovlivnil architekturu, sochařství, malířství; kaligrafii, zahradnictví, čajový obřad, aranžování květin, divadlo Nó, Yokyoku, Renga a básnictví Haiku. Charakteristiky tohoto zenového umění byly často diskutovány. Jeden učenec, například, nachází sedm základních vlastností. Domnívám se však, že čtyři pravděpodobně stačí – jednoduchost, hloubka, tvořivost a živost. Jedná se o charakteristiky samotného zenu a zenového umění.

Zenoví mniši odmítli přepych a zjednodušili to, co si oblékali a jedli. To je zřejmé i dnes v životě zenového kláštera. Ale tato jednoduchost není zdaleka povrchní; je pevně hluboko ukotvena.

Při zdůrazňování praxe Zen neignoruje filozofii. Filozofické vazby má primárně na některé nejhlubší myšlenky v buddhismu – se Sunyata Prajnaparamita sutrou, se vzájemnou provázaností s Avatamsaka sutrou a s buddhovskou přirozeností Mahaparinirvany sutry.

Zen byl přenášen z mysli do mysli a od osobnosti k osobnosti. Ale jestliže mistr a žák jsou jen rovní, duch Zenu se zmenšuje. Pokud je žák stejný jako mistr, Hekiganroku říká, hodnota mistra se snižuje o polovinu. Učedník projevuje svou vděčnost mistru tím, že je překonává. Herrigel nazývá toto lezením na ramenou učitele.

Základním přenosem může být tvořivost. Je vhodné zde uvést následující řádky od Keizana:

  • Tělo Sakyaovo je stále teplé;
  • Slabý úsměv Kašjapy si zachovává svou svěžest …
  • Dejte nám poznat neproměnlivost květinovým gestem a naučte nás věčnost v úsměvu.

Životní síla v Zenu je plně činná v životě založeném na zazenu. Aktivita spíše než pasivita charakterizuje Zen. Tvořivost a životní síla jsou úzce spjaty; jejich vyjímečnost při sloučení představuje velký moderní úkol.

Jak se tyto čtyři vlastnosti – jednoduchost, hloubka, kreativita a vitalita – objevují v umění Zenu? Nejlepší způsob, jak toto zjistit je samozřejmě, pustit se do samotných činností. Některé ukazatele však mohou být užitečné.

Sumie od Sešúa a čajový obřad nabízejí pocit jednoduchosti. Dalším příkladem je Mokkeúv obrázek tomelů (kaki ovoce). Důkladnost oživuje Zeamiho hry divadla Nó a básně haiku od Bašóa. Haiku “Do staré tůně: skočila žába: žbluňk.”- jedno z mistrovských děl Bašóa – může nabídnout obzvlášť dobrý pohled na to, jaký význam haiku má. Kreativita se silně objevuje v Musóvých zahradách a v Rjókanových kaligrafiích. Oni zjevně překročily styl svých mistrů. Sešú zde také slouží jako příklad; on se naučil svou techniku od Josecua a Šubuna v Japonsku a od Kakeje v Číně, ale jeho výsledná krajina byla nesrovnatelně jeho vlastní. Životní síla je vyzařována v kaligrafiích Hakuina a Ikkjúa. Jejich kaligrafie překonává úspořádání, aniž by ho narušila. Životní síla je také zřejmá v ráznosti a přílivu svobody veškerého zenového umění.

V Japonsku sporty jako Džúdó, Kendó a Karate obsahují podtext Zenu. Jsou to způsoby bojových umění, které zdůrazňují disciplinované chování, vztah znalce-začátečníka a intenzivní trénink. Trénink má za následek jednání při zápoleních, které obsahují rozhodnost a svobodu.

Japonský vývoj Karate se nazývá Šórindži kempó. Stoupenci tohoto stylu považují Bodhidharmu za zakladatele. V příběhu jeho historie se má za to, že jednoho dne někteří bandité napadli klášter Šaolin (jap. Šórindži), aby ukradli oblečení a jídlo. Zenoví mniši, kteří neměli žádné meče ani jiné zbraně, se bránili holýma rukama. Techniky, které použili, jsou základem dnešního Šórindži kempo.

Uvolněná aktivita je účinná nejen v Džúdó, Kendó a Karate, ale i v jiných sportovních aktivitách. Sportovci v méně tradičních sportech našli hodnoty v disciplíně Zenu. Nedávno v Japonsku řada baseballových hráčů převzalo cvičení zazenu.

Potenciál Zenu pro zvyšování efektivity vyvolal velký zájem vědců na další úrovni. Zejména psychoterapeuti zkoumali zenová cvičení. C.G.Jungovo předmluva k D.T. Suzukiho Úvodu do Zen buddhismu je jedním důkazem tohoto zájmu a zdůrazňuje podobnost mezi jungovým procesem vzniku jednotlivce a probuzením v Zenu. Karen Homey a Erich Fromm jsou dalšími známými osobnostmi v psychoterapii, jejichž zájem o Zen překonává jen zvědavost. Nedávné studie zenového výcviku zahrnovaly elektroencefalogramy mnichů v zazenu. Mozkové vlny ukázaly extrémní klid několik minut po zahájení zazenu.

Tímto způsobem Zen podněcuje širší zájem. Neomezuje se na japonské umění a kulturu. Vědci jak na Východě, tak na Západě, pokud je jejich cílem celá lidská bytost, zkoumají Zen kvůli starým, ale stále platným odpovědím.


Kdo byl Masunaga Reihó 増永霊鳳(1902-1981) ?

Profesor Masunaga byl dlouholetý viceprezidentem Univerzity Komazawa v Tokiu. Univerzita kladla důraz na studium buddhismu a zaměřila se zejména na Soto-Zen školu. Jedním z jeho významných akademických výzkumných oborů byly čínské zenové texty. Byl také jedním z hlavních kněží v Eiheidži, i když byl o tom velmi skromný. Měl také ženu a tři děti.

Jeho dva hlavní učitelé byli: učitel zenu Ekiho Minamoto, který byl hlavním knězem Kongoinského chrámu, a učitel zenu Giho Okada, který byl prezidentem Komazawské Univerzity a vedoucím chrámu Unšodži.

> Navštivte také náš buddhistický eshop! <
retro

O Petr Březina

Amatérský překlad pro svou vlastní potřebu a pro buddhaweb - www.kitayama-junyu.info/zen
Bookmark the permalink.

Komentáře jsou uzavřeny.