Nágárdžuna byl významný buddhistický učenec v Indii z doby okolo 2. století našeho letopočtu. Jeho život je opředen mýty a biografie se různí. Podíváme se na dvě z variant života Nágárdžuny (v sanskrtu నాగార్జునా; tibetsky: Phakpa Ludrub).
V Maňdžušrí múlatantře čteme takovéto proroctví Buddhy Šakjamuniho: „Poté, co já, Buddha, odejdu, uplyne čtyři sta let, a pak se objeví mnich se jménem Naga. Ten se plně zasvětí Nauce a prokáže jí velikou pomoc. Dosáhne stádia Dokonalého Blaženství a bude žít šest set let. Ta veliká bytost dosáhne a zachová mystické vědění Mahamajuri (bohyně léčící uštknutí zmijí. Je ctěna jako patronka dlouhověkosti – pozn. př.). Pozná předměty různých věd a vyloží Nauku o prázdnotě. Poté, co se zbaví této tělesné kostry, přerodí se v oblasti Sukhávatí. Nakonec ale velmi jasně dosáhne stavu buddhy.“
Čtyři sta let poté, co odešel Buddha Šakjamuni, se v jižní Indii, v zemi Vidarbha, narodil jednomu bohatému bráhmanovi syn. Bráhman dlouho čekal narození dítěte. Když je ale ukázal věštci, ten mu řekl, že ačkoliv se chlapec vyznačuje znaky štěstí, nebude žít dlouho: v lepším případě se prý dožije sedmi let.
Rodiče učinili vše pro to, jen aby se chlapec oněch sedmi let dožil. Jakmile se délka jeho života přiblížila k očekávané lhůtě, znepokojení rodiče poslali syna na cesty v doprovodu sluhy. Nágárdžuna postupně šel a šel, dokud se nakonec neocitl před branami kláštera Nálanda. Tam se setkal s učitelem Sarahou. Ten mu přislíbil, že stane-li se chlapec mnichem, Saraha mu pomůže prodloužit život.
Nágárdžuna vstoupil do sanghy a učitel jej zasvětil do mandaly Buddhy Amitayuse (Buddha neomezeného života). Přitom mu udělil pokyn číst mantry tohoto Vítěze nad smrtí. Tímto chlapec překonal kritické období svého života.
Saraha zasvětil Nágárdžunu do různých nauk, mezi něž patřila i praxe Šrí Guhjásamadžího. Poté se stal jeho duchovním vůdcem představený Nálandy Ráhulabhadra. Chlapec vešel ve známost pod jménem Šríman. Šríman dosáhl nadpřirozených schopností.
Když jednou ve svém klášteře vykládal dharmu, všiml si, jak dva chlapci, kteří pozorně naslouchali jeho výkladu, poté zmizeli pod zemí. Učitel se na ně zeptal a došel k závěru, že to byli nágové. Jakmile od nágů získal pozvání, přenesl se do jejich oblasti a vyložil tam dharmu. Nágové učitele prosili, aby mezi nimi zůstal. Ten to však odmítl, nicméně přislíbil jim, že se k nim ještě později vrátí. Nágárdžuna v zemi nágů obdržel „Šatasachasriku“ a „Svalpakšaru“ (jedny z menších pradžňápáramitá súter). Po této příhodě se Šríman stal známým pod novým jménem Nágárdžuna.
Nágárdžuna během svého života vytvořil mnoho nauk a vyšel vítězně z mnoha disputací. Učil mnoho žáků. Rovněž nechal vybudovat mnoho stúp a chrámů.
Stal se zakladatelem filosofického systému Madhjamaky neboli Střední Cesty. Napsal řadu prací na toto téma: „Soubor poučení súter“ – Sútrasamuččaja; „Šest traktátů střední filosofie“ (Šastchakula-madhjamakašástra). Z oblasti náboženství pak Dharmadhata-sútru. Vypracoval však rovněž mnoho návodů na vypracovávání mandal a aromátů z bylin. Sepsal též řadu spisů týkajících se astrologie.
Dalajláma ХIV. o jeho traktátech říká: „Pohled na prázdnotu tak, jak jej vyslovuje Nágárdžuna, je třeba chápat ve smyslu vzájemně závislého vznikání. Když člověk čte tyto komentáře, bezděčně prožívá hluboké nadšení. Prostě je Nágárdžunou uchvácen. Řada pozdějších učenců a světců vycházela ve svých názorech z děl tohoto Mistra.“
V osmém století byly téměř všechny jeho knihy přeloženy do tibetštiny. Stalo se tak v době, kdy v Tibetu vládl král Trisong Decen. Je možné si je vyhledat v Tangjuru, což je sborník komentářů k buddhistickým sútrám.
Jeden z jeho slavných komentářů hlásá: „Všemu, co se rodí, je souzeno, aby zemřelo. Vše, co bylo nahromaděno, bude rozptýleno. Vše, co bylo vytvořeno, je nestálé. Kvůli těmto přírodním zákonům však není nutné propadat zármutku.“
Jeho nauku doposud následují mnozí lidé ve všech zemích, kde je praktikován mahajánový buddhismus. Ve jménu Nágárdžuna má část „ardžuna“ význam „ten, kdo získal moc“.
Nágárdžuna bývá zobrazován vsedě podobně jako Buddha. Ruce má složeny v dharmačakře-mudře (gesto výkladu buddhistického učení). Na mnoha zobrazeních obklopuje jeho hlavu aureola z hadů, kteří symbolizují hadům podobné obyvatele země nágů.
Poslední část života strávil Nágárdžuna v meditaci v blízkosti hory zvané Šrí Pravarta. Ta se nachází v jižní Indii. O tom však máme k dispozici jen velmi málo historických údajů.
Jedna obecně známá, ústně předávaná legenda o jeho smrti hlásá, že indičtí oponenti v debatách ho požádali, ať raději zemře, jelikož ho v disputacích nemohli za žádnou cenu překonat. Zároveň mu však nebyli schopni způsobit ani žádnou újmu.
Nágárdžuna sice ke své smrti svolil, nicméně dodal, že je schopen jej zabít pouze jeden z účastníků diskuse, jelikož ten žil v minulém životě jako mravenec, jehož Nágárdžuna zabil kouskem trávy kuša. Tak tedy tento oponent odsekl Nágárdžunovi hlavu stéblem trávy kuša.
Po jeho smrti pokračoval v jeho myšlenkové práci jeden z jeho žáků. Byl to Árjadéva. Ohledně otázky, jak vlastně dlouho Nágárdžuna žil, neexistuje žádný ucelený názor. Nicméně obvykle se délka jeho života udává v rozmezí 150-300 let! Říká se, že jeho tělo zůstalo neporušeno poblíž hory Šrí Pravarta, aby zde očekávalo příchod buddhy Maitréji.
Na thangce bývá zobrazován, jak Nágárdžuna sedí na trůnu, lokty se opíraje o lotos. Árjadéva se k němu naklání. V pravém horním rohu je zobrazen bódhisattva, vtělení Avalokitéšvary (Čenreziga).
Další životopis Mistra Nágárdžuny
Nágárdžuna byl v mládí žákem jistého indického jogína. Ten jej i jeho přátele naučil se zneviditelňovat. Mladíci tuto schopnost používali dosti lehkomyslně. Začali pronikat do královského harému a tam se bavívali s jeho obyvatelkami. Král se však velmi brzy dovtípil, oč běží. Nechal všechny neviditelné vyjma Nágárdžuny pochytat a jejich harémové hrátky byly ukončeny na popravišti.
Nágárdžunou následky jejich lehkovážnosti a připoutanosti ke smyslovým radovánkám otřásly až tak hluboce, že se okamžitě stal buddhistickým mnichem. Ihned se vydal na sever do slavného kláštera Nálanda. Výsledkem jeho intenzivních kontemplativních úvah se stalo vidění, které posléze určilo charakter jeho filosofické nauky.
Spatřil stúpu obklopenou buddhy a bódhisattvy. Nágárdžuna tu stúpu otevřel. Avšak uvnitř spatřil ještě jednu, která byla úplně stejná. Pak se rozhodl najít tu nejprvotnější, výchozí stúpu. Otevřel druhou stúpu a v jejím nitru uviděl třetí. Ta byla zase úplně stejná. V ní zase našel čtvrtou, a tak dále, až do nekonečna.
Tehdy Nágárdžuna pochopil, že žádná první stúpa, nebo jinak řečeno, žádná prvotní substance, žádný prazáklad, neexistuje a ani nemůže existovat. Toto pochopení jej učinilo hodným získat sútry Pradžňápáramity, tedy Vrcholné Moudrosti, jež Buddha ukryl pět set let předtím v zemi hadů nágů.
Nágárdžuna sestoupil do podvodní říše krále nágů a tam obdržel sútry Pradžňápáramity. Meditace nad nimi jej přiměly k vypracování filosofického systému (možná, že přesnější by bylo říci: „anti-systému“).
Nágárdžuna byl po řadu let představeným Nálandy. Nicméně v době svého stáří se vrátil do rodných míst, neboť jej sem pozval král, jenž tam v té době vládl. Ten totiž doufal v to, že se Nágárdžuna stane jeho guruem čili duchovním vůdcem. Nágárdžuna s tím souhlasil. Král pro něj tedy nechal vybudovat nový klášter, který byl později nazván Nágárdžunakonda (jeho ruiny jsou dodnes zachovány).
zdroj prvního zivotopisu
zdroj druhého zivotopisu
Český básník, spisovatel a překladatel ruských filozofických textů se zaměřením na texty indického filozofa Nágárdžuny.
