Projekt destiček Guru Rinpočheho

V posledních měsících se na sociálních sítích objevují černé kamenné destičky se zlatým vyobrazením Guru Rinpočheho (Padmasambhavy) – mistra, kterého mnozí buddhisté uctívají jako „druhého Buddhu“. Zatímco některým připomínají spíše umělecký objekt, ve skutečnosti jde o součást rozsáhlého duchovního projektu, který má podle tibetské tradice reagovat na náročné výzvy současného světa. Destičky se nám také dostaly do rukou, a tak jsme měli možnost stát se součástí tohoto neobvyklého příběhu – a teď se s vámi chceme podělit o to, co jsme o tomto mimořádném projektu zjistili.

Proroctví a vznik projektu

Podle tibetských pramenů se již před více než sto lety různí tertoni (odhalitelé pokladů) odvolávali na proroctví Guru Padmasambhavy, která mluvila o příchodu těžkých časů – válek, katastrof a nemocí – po roce 2020, s vyvrcholením kolem roku 2030. Tato proroctví zároveň uváděla, jak lze negativní karmické tendence zmírnit: prostřednictvím praxí spojených s Guru Rinpočhem, šířením jeho posvátných vyobrazení a recitací modliteb a manter.

Na základě těchto pokynů vznikla řada projektů – od věšení modlitebních praporků až po tvorbu soch a stúp. Nyimei Tongzhou Rinpočhe se rozhodl naplnit jednu konkrétní linii instrukcí: v roce Dřevěného draka, který podle tibetského kalendáře odpovídal roku 2024, nechal zhotovit tisíc černých kamenných destiček s vyobrazením Guru Rinpočheho. V tibetském textu na destičkách je tento krok popsán jako rituální opatření „k odvrácení úpadku zkažené doby“, uskutečněné právě v klíčovém roce Dřevěného Draka.

Projekt, financovaný skupinou čínských patronů, měl od počátku celosvětový záměr: rozšířit destičky po celé Zemi pro dobro všech bytostí. Nyimei Rinpočhe formuloval aspiraci, aby tyto posvátné předměty přinesly mír světu a osvobození všem, kdo je uvidí, zaslechnou, zapamatují si je či se jich dotknou.

Podoba a vnitřní obsah destiček

Destička má podobu obdélníkové desky z velmi tvrdého černého kamene, přirovnávaného k „vadžra kameni“ (diamantové tvrdosti), přibližně o velikosti formátu A4 a síle 3 cm. Zpracování je velmi kvalitní a detailní, destička váží cca 5,5 kg. Do povrchu je jemnou rytinou vyobrazen Guru Padmasambhava v souladu s tradiční ikonografií: sedí na lotosu, v ruce drží vadžru, o rameno se mu opírá hůl khatvanga a nechybějí další typické atributy. Celá postava je zvýrazněna pozlacením rytiny, takže destička působí zároveň esteticky i liturgicky.

Z druhé strany je vyryt posvátný text – modlitba Guru Rinpočheho za spontánní naplnění přání (Sampa Lhundrupma) v tradičním tibetském písmu. Tato modlitba je v tibetském buddhismu známá jako prostředek k odvrácení pohrom a k naplnění pozitivních aspirací. Pod blokem tibetského textu se nachází krátké shrnutí v angličtině, tibetštině a čínštině, které vysvětluje účel projektu a uvádí, že Nyimei Tongzhou Rinpočhe nechal v roce Draka zhotovit tisíc těchto „černých diamantových soch“ Guru Rinpočheho s přáním světového míru a osvobození bytostí.

Každá destička je součástí limitované série, má své pořadové číslo a uvnitř ukrývá relikvie a posvátné substance – drobné korálky, svitky manter či úlomky relikvií. Destička je konstruována tak, aby vydržela po dlouhou dobu v náročných venkovních podmínkách.

Ve spodní části je také umístěný prvek označovaný jako „kolo proti náhodným prokletím“ – symbolické kolečko s mantrou, které má podle tradice poskytovat ochranu před nechtěným znesvěcením, například pošlapáním.

Rozmístění destiček po světě

Jedním z nejzajímavějších aspektů projektu je způsob, jakým jsou destičky rozmísťovány. Nyimei Rinpočhe vyzval buddhisty po celém světě, aby pro ně našli místa v přírodě, kde zůstanou co nejdéle nerušeny. Doporučuje se ukládat je na odlehlé vrcholy hor, do jeskyní, zahrabávat je na posvátných lokalitách nebo je ponořovat do jezer, řek a oceánů – zkrátka tam, kde je malá pravděpodobnost častého lidského kontaktu.

Cílem je pokrýt co nejširší geografický okruh, takže destičky putují do mnoha zemí a na různé kontinenty. Mezinárodní buddhistická centra i jednotliví praktikující je přijímají s tím, že je umístí na vhodná místa, propojeni se záměrem přinášet dlouhodobý prospěch okolí.

Základní myšlenkou je rozptýlení destiček, nikoli jejich shromažďování. Proto se obecně nedoporučuje mít více destiček pohromadě nebo je trvale uchovávat doma jako osobní oltářní předmět; výjimkou může být dočasné vystavení v centru pro seznámení komunity.

Známé jsou jednotlivé příklady: jedna destička byla ceremoniálně spuštěna na dno Severního moře u pobřeží Anglie, jiná byla ponořena do řeky Willamette v americkém Oregonu. Další údajně putovaly do velkých řek, jako je Mississippi, do jezer v Asii či na odlehlé horské svahy. Některé kláštery si destičku ponechaly na svém pozemku jako ochranný objekt – například Sravasti Abbey v USA ji plánuje uložit na „vhodné místo“ ve svém areálu.

V Česku najdeme tak několik destiček. Minimálně jedna se nachází pod Karlovým mostem v Praze. Polohu dalších destiček ovšem držíme v tajnosti, aby byly chráněné před objevením a plnily svůj smysl.

V tomto ohledu navazuje projekt na tradici tzv. term (skrytých pokladů). Podle tibetské tradice Padmasambhava v 8. století ukrýval texty i posvátné předměty pro budoucí generace, které je objeví, až nastane vhodný čas. Černé destičky lze chápat jako moderní obdobu takové termy – záměrně uložený poklad, který má po mnoho staletí tiše žehnat místu, kde spočívá, a případně být jednou znovu objeven.

Smysl a význam projektu

Z hlediska buddhistického přístupu je hlavním cílem projektu přispět k odvrácení či zmírnění světových krizí – válek, epidemií, hladomorů a dalších forem utrpení – a podpořit mír. Destičky mají sloužit jako jakési „majáky“, které šíří požehnání Guru Rinpočheho do okolí a pozitivně ovlivňují podmínky daného místa.

Současně je v projektu přítomen silný dlouhodobý rozměr. Destičky jsou koncipovány tak, aby mohly přetrvat stovky či tisíce let – v zemské půdě, v horách či na dně moří. Pokud by byly v daleké budoucnosti objeveny, mohou svým vyobrazením „druhého Buddhy“ a textem modlitby znovu inspirovat bytosti k hledání duchovní cesty, třeba i v době, kdy budou buddhistická učení oslabená či zapomenutá.

Projekt má také výrazný společenský aspekt: spojuje praktikující napříč kontinenty v jednom společném ctnostném úsilí. Tisíc destiček vzniklo s altruistickou motivací, jejich rozmístění je provázeno modlitbami a obřady, dárci i ti, kdo destičky fyzicky ukládají, do nich vkládají přání, aby všechny bytosti byly chráněny před utrpením a dosáhly štěstí.

V době globálních krizí tak projekt připomíná, že i malé, na první pohled nenápadné kroky mohou nést hluboký duchovní význam. Černé destičky jsou tedy jakýmsi „poselstvím v kameni“ – tichou modlitbou rozesetou po Zemi, která má podle tradice přinášet prospěch těm, kdo dnes žijí, i těm, kteří teprve přijdou.