Michael Strauss: Budeme vyrábět modlitební mlýnky, dokud to bude možné

Modlitební mlýnky, symbol soucitu a modlitby ve všech směrech prostoru, mají dlouhou historii jako součást tibetského buddhismu. V následujícím rozhovoru jsme měli tu čest hovořit s Michaelem Straussem, izraelským výrobcem modlitebních mlýnků, jehož inspirace vznikla díky setkání s Jeho Eminencí Garchenem Rinpočhem. Micha sdílí fascinující příběh své cesty od prvního dojmu z modlitebního mlýnku až po jeho rozhodnutí zasvětit svůj život výrobě těchto posvátných nástrojů. Skrze jeho příběh nahlédneme do hluboké síly modlitebních mlýnků a jejich schopnosti spojovat lidi různých vír a kultur.

Můžete se podělit o příběh, jak vás setkání s Garchenem Rinpočhem inspirovalo k výrobě tibetských modlitebních mlýnků?

Samozřejmě! Můj zájem o buddhismus začal v roce 2001, když jsem si přečetl knihu o zenu s názvem Tři pilíře zenu: Učení, praxe a osvícení od Philipa Kapleaua Róšiho. Od té chvíle jsem se asi tři roky věnoval studiu zenu pod vedením mistra. Později jsem však narazil na informace o tibetském buddhismu a můj zájem se postupně přesunul k vadžrajáně. V průběhu let jsem se setkal s různými mistry, kteří přijeli do Izraele učit, například s Chökyi Nyima Rinpočhem, Tsoknyi Rinpočhem, Kyabgön Phakchok Rinpočhem a dalšími.

V roce 2007 jsem potkal Ayelet a zamilovali jsme se. Ayelet měla buddhistický přístup ráda a často mě doprovázela na semináře, kdykoli k nám mistr přijel. Žijeme v komunitním kibucu, který je dnes již otevřenější a modernější. V té době se ale všechno sdílelo, a tak jsme neměli „volné dny“, které bychom mohli využít k návštěvě dalších seminářů.

V listopadu 2008 přijel učit do Izreale poprvé Jeho Eminence Garchen Rinpočhe. Říkal, že jeho cílem je navázat co nejvíce karmických spojení s lidmi, které dosud v tomto životě nepotkal. Ale já a Ayelet jsme se toho semináře nemohli zúčastnit. Řekli jsme si: „Byli jsme už na tolika učení, nic se nestane, když jedno vynecháme.“

Můj starší bratr Lior se svou ženou však na seminář šli. Po několika hodinách mi bratr zavolal a řekl: „Poslouchej, musíš udělat všechno pro to, abys Rinpočheho potkal. Není jako ostatní mistři, které jsi poznal. Je výjimečný. Musíš se za ním dostat, i kdyby jen na hodinu! Přijeď a vytvoř s ním karmické spojení. Vyplatí se to!“

Vzali jsme si jeho radu k srdci. V sobotu, což byl poslední den šestidenního semináře, jsme sedli do auta a vyrazili na sever. Dorazili jsme na poslední hodinu učení. Místnost byla plná – přes 200 studentů. Našli jsme si kout, kde jsme mohli sedět. Rinpočhe seděl na vyvýšeném místě, v ruce měl modlitební mlýnek, který otáčel. Už jsem viděl modlitební mlýnky, ale žádný dřevěný. Rinpočheho láskyplný pohled putoval po místnosti, střetával se s pohledy nás nově příchozích a usmíval se svým jedinečným způsobem. Byl jsem uchvácen. Moje srdce se otevřelo a zaplavila mě vlna lásky.

Otočil jsem se k Ayelet a z ničeho nic řekl: „Musím vyrobit modlitební mlýnek!“ Mějte na paměti, že jsem do té doby neměl žádné zkušenosti s prací se dřevem. Ale ten pocit mě zasáhl jako blesk z čistého nebe. Ayelet na mě pohlédla velkýma očima a řekla: „A já se naučím psát tibetsky, abych ho ozdobila!“

Od té chvíle jsme začali naši cestu výroby modlitebních mlýnků, aniž bychom tušili, kam nás zavede. Mluvili jsme s jinými výrobci mlýnků, objednali si a přečetli knihu Kolo velkého soucitu od Lorna Ladnera, která nám poskytla mnoho užitečných informací. Kontaktovali jsme lamu Zopa Rinpočheho s dotazy na výrobu mlýnků, a jeho odpovědi byly úžasné! Na začátku naší cesty nám velmi pomohl. Po asi třech nebo čtyřech měsících studia a rozhovorů s dalšími výrobci jsme byli připraveni vyrobit náš úplně první modlitební mlýnek.

Dokážete říct, co vás na modlitebním mlýnku poprvé zaujalo a jak se z toho vyvinula spirituální cesta?

Když jsem poprvé viděl Jeho Eminenci Garchena Rinpočheho, jak otáčí svým modlitebním mlýnkem, pocítil jsem v mysli jiskru, která mě úplně zasáhla. Nedokážu slovy vyjádřit ten pocit, který mě ovládl. O modlitebních mlýncích a jejich moci jsem nevěděl vůbec nic. Jediné, co jsem cítil, bylo, že musím modlitební mlýnek vyrobit.

Když jsme si přečetli knihu o modlitebních mlýncích, zjistili jsme, že to, co tibetská kultura připisuje modlitebním mlýnkům, bychom mohli nazvat magií. Už jen pouhý pohled na modlitební mlýnek v tomto životě může podle tradice odstranit obrovské množství negativní karmy. A pokud někdo jednou v životě otočí modlitebním mlýnkem, zbaví se ještě mnohem většího množství negativní karmy.

Ještě úžasnější je, že na místech, kde se modlitební mlýnky vyrábějí, se karma všech bytostí v okruhu mnoha mil očišťuje tak, že se tyto bytosti po celé generace nezrodí v nižších říších.

Víte, že si můžete pořídit kvalitní ruční modlitební mlýnky i v Česku? Kontaktuje specializovanou dílnu www.prayerwheelstudio.com 😊

To nám přišlo neuvěřitelné! Co lepšího bychom mohli na tomto světě dělat? Musíme vyrábět modlitební mlýnky! Rozhodli jsme se proto pro motto, kterým se řídíme dodnes: „Odteď, dokud to bude možné, budeme vyrábět co nejvíce modlitebních mlýnků.“

Jak vaše osobní zkušenosti a dispozice přispívají k vašemu jedinečnému přístupu, který při výrobě modlitebních mlýnků uplatňujete?

To je skvělá otázka! Ayelet se narodila jako umělkyně. Už od dětství neustále malovala. Nikdy nechodila na žádné formální umělecké vzdělání – prostě celé dny malovala, zatímco učitelé ve škole mluvili o věcech, které ji moc nezajímaly. Když jsme se potkali, byla už hotovou umělkyní.

Já jsem naopak byl velmi špatným studentem. Dnes bychom řekli, že to bylo kvůli ADHD, ale tehdy o tom nikdo nic nevěděl. V deváté třídě za mnou přišli učitelé a řekli: „Podívej, kluku, jsi velmi zručný. Chtěl bys zkusit studovat něco technického? Třeba svařování nebo mechaniku?“ Řekl jsem nadšeně ano!

Nastoupil jsem tedy na technickou školu, kde jsem se sice moc teorie nenaučil, ale měl jsem jedinečnou příležitost pracovat na kovovém soustruhu. Tahle dovednost, která mi zůstala někde v koutku paměti, se později ukázala jako velmi užitečná, když jsem chtěl na dřevěném soustruhu vytvořit svůj první modlitební mlýnek.

Ale umělecké vlohy jsem nikdy neměl… Ty mi dala Ayelet! Díky našim společným talentům můžeme vyrábět modlitební mlýnky, které jsou nejen funkční, ale i krásné.

Jak vypadá proces výroby modlitebního mlýnku? Můžete nás provést jednotlivými kroky od návrhu až po hotový výrobek?

Na této cestě jsme už více než 15 let a za tu dobu jsme vytvořili mnoho různých designů modlitebních mlýnků. Máme technicko – umělecký přístup, díky kterému neustále přicházíme s novými návrhy a styly mlýnků. Obecně ale máme několik základních modelů, ze kterých si zákazníci mohou vybrat. Pokud si někdo přeje něco speciálního, probíráme detaily přes e-maily, dokud návrh neodpovídá přesně jejich přání.

Obvykle proces začíná tím, že nás zákazník kontaktuje a vybere si konkrétní model. Poté začnu rolovat mantry, které tvoří srdce modlitebního mlýnku. To je zásadní krok, protože naše mlýnky nevyrábíme prázdné, abychom je později naplnili. Nejprve správně svineme mantry a teprve potom kolem nich vyrobíme tělo mlýnku.

Jakmile mlýnek dokončím, předávám jej Ayelet spolu se seznamem požadavků zákazníka. Ayelet se pak postará o uměleckou stránku. Někdy jde o jednoduchý design, například mantru na bubnu vyvedenou zlatem. Jindy je modlitební mlýnek mnohem složitější a obsahuje více specifických požadavků.

Po dokončení uměleckých detailů necháme mlýnek schnout přibližně 12 hodin. Poté přichází na řadu závěrečná úprava, kdy Ayelet nanese tři vrstvy laku. Tento proces trvá jeden až dva dny, protože každá vrstva musí dobře zaschnout.

Následně přichází finální fáze, kdy společně mlýnek uzavíráme. Sedneme si k Ayeletinu pracovnímu stolu, naladíme se na správnou motivaci a soustředění, připravíme všechny části a mlýnek uzavřeme. Po dokončení věnujeme veškeré zásluhy, které jsme při výrobě mlýnku nashromáždili, všem cítícím bytostem. Teprve potom se odebereme domů.

Další den Ayelet připevní vyvažovací kámen. To zahrnuje nalezení správné délky provázku, aby se mlýnek dokonale otáčel. Oba pak mlýnek několik minut zkoušíme, abychom se ujistili, že všechno funguje tak, jak má, a že provázek i kámen jsou perfektní. Nakonec mlýnek nafotíme, pečlivě zabalíme a odešleme zákazníkovi.

Jak vybíráte dřevo a další materiály pro své modlitební mlýnky?

Chvíli nám trvalo, než jsme našli ten správný přístup. V Izraeli nejsou stromy pěstované pro průmyslové účely, což znamená, že je k dispozici jen velmi málo místního dřeva. Většinu dřeva proto nakupujeme od dovozců. Příležitostně pracujeme s místním dřevem, pokud se nám ho podaří získat, ale to se stává jen zřídka.

Co se týče dalších materiálů, díky svému technickému zázemí a zkušenostem z práce ve fabrice v naší komunitě jsem si uvědomil, že je nezbytné investovat do nejlepších možných materiálů. Snažíme se proto vybírat to nejlepší – nejkvalitnější dřevo, ložiska, laky a další komponenty.

Naším cílem bylo vytvořit modlitební mlýnek, který bude při správné péči sloužit po celý život a bude se otáčet mnoho let, možná i navždy. Tento přístup je tím, co naše modlitební mlýnky odlišuje od ostatních. Vždy máme na mysli nejlepší zájem zákazníka.

V našem studiu stále máme modlitební mlýnky, které jsme vyrobili v úplných začátcích, a všechny se otáčejí dokonale. Pravděpodobně budou fungovat až do konce mého života – přesně to byl náš záměr. Chceme vyrábět ty nejlepší modlitební mlýnky, jaké dokážeme, a dělat to tak dlouho, jak jen budeme moci.

Vytváříte také modlitební mlýnky s židovskými, křesťanskými a muslimskými modlitbami. Jak přistupujete ke spojení tradiční buddhistické formy modlitebního mlýnku s modlitbami jiných náboženství?

Když jsme začali vyrábět buddhistické modlitební mlýnky, oslovil nás náš dobrý přítel a řekl: „Miluju vaše modlitební mlýnky! Design, myšlenka – je to nádherné! Ale neznám Buddhu. Můžete mi vyrobit jeden s židovskou modlitbou?“

Světě div se! První věc, kterou jsme udělali, bylo to, že jsme kontaktovali Jeho Eminenci Garchena Rinpočheho a položili mu tuto otázku. Rinpočhe odpověděl rychle a řekl:

„Samozřejmě, že je v pořádku vyrobit židovský modlitební mlýnek. Cokoli, co děláte s přáním pomoci druhým, je ctnostné. Když se modlíme za štěstí druhých, má to velkou sílu. Když se modlíme jen za své vlastní štěstí, nemá to velký přínos. Rozhodně byste se měli také zeptat rabína na svolení. Pokud s tím souhlasí, je to v pořádku. Při otáčení modlitebního mlýnku je důležité být vnímavý, protože ctnost pochází z mysli. Vše, co děláme s vědomou myslí, se stává ctnostným.“

Po Rinpočheho odpovědi jsme začali hledat rabína, kterého bychom se mohli zeptat. Tři roky jsme se ptali různých náboženských osobností, dokud jsme neslyšeli dostatek odpovědí – všechny pozitivní. Uvědomili jsme si, že jediná překážka, která bránila realizaci této myšlenky, jsme my sami a naše obavy. Jako Židé jsme totiž věděli, že naše náboženství má často velmi malou toleranci vůči jiným vírám, zejména buddhismu, který někteří považují za rouhání. Proto jsme se báli věci míchat…

Nakonec jsme se spojili s naším dobrým přítelem, mistrem kabaly, který nám vysvětlil význam modlitby Šema Israel, kterou si náš přítel přál vložit do svého modlitebního mlýnku. Byla to dokonalá volba! Přítel ji pro nás vytiskl a vysvětlil, že jedna vložená modlitba do mlýnku stačí – není třeba opakování. Tak vznikla naše řada židovských modlitebních mlýnků.

O něco později nás navštívila skupina turistů a jeden z nich, průvodce evangelických poutníků, se zeptal: „Proč nemáte křesťanský modlitební mlýnek?“

Světě div se! Nevěděli jsme téměř nic o křesťanství, a tak jsme se vydali do nejbližšího kostela – na horu Tábor do Baziliky proměnění Páně. Promluvili jsme tam s knězem, který byl nadšený, když slyšel o modlitebních mlýncích a našem poslání vyrábět je i pro jiné víry.

Kněz nás nasměroval do jiného kostela ve východním Jeruzalémě, kde bychom podle něj našli modlitbu, která by byla přijatelná pro všechny křesťany – Modlitbu Páně. Vydali jsme se tedy na uvedené místo. Tento kostel je údajně místem, kde Kristus naučil své následovníky tuto modlitbu, když se ho zeptali, jak mají hovořit s Bohem.

Na zdech kostela byly keramické desky se Modlitbou Páně ve 143 různých jazycích. Vybrali jsme si aramejskou verzi, což byl skutečný jazyk, kterým Kristus v té době mluvil. Modlitbu jsme převedli do podoby pásku, který se dá srolovat, a tak jsme začali vyrábět křesťanské modlitební mlýnky.

Krátce nato nás při návštěvě jednoho našeho dobrého přítele, šejka z nedaleké vesnice, oslovil s otázkou: „A co my? Proč není žádný muslimský modlitební mlýnek?“

Světě div se! Znovu jsme se zklidnili a zeptali se šejka, jakou modlitbu by podle něj bylo nejvhodnější vložit do muslimských modlitebních mlýnků.

Ani na vteřinu nezaváhal a odpověděl Súra Al-Fátiha, což je úvodní súra Koránu. Poté nám vysvětlil její význam a my jsme se všichni shodli, že je to dokonalá volba pro muslimské modlitební mlýnky. Šejk ji vlastnoručně napsal a my jsme podle jeho rukopisu vytvořili kopie, které nyní vkládáme do našich muslimských mlýnků.

Krátce poté nás navštívil velmi blízký přítel. Když slyšel o všech různých typech mlýnků, které vyrábíme, pronesl následující slova: „Prosím, vytvořte velký venkovní modlitební mlýnek, do kterého vložíte všechny modlitby, které jste dosud shromáždili, a nazvěte ho Modlitební mlýnek za světový mír! Přidejte také modlitbu z víry bahá’í.“

Světě div se! Vydali jsme se zjistit, jakou modlitbu bychom mohli získat z víry bahá’í. Jedná se o poměrně tajemné náboženství, které toho obvykle mnoho nesdílí. Když však slyšeli o našem poslání, nabídli nám svou Modlitbu jednoty, kterou jsme zařadili do našich Modlitebních mlýnků za světový mír.

O několik měsíců později přijela Jeho Eminence Garchen Rinpočhe do Izraele, aby zde učil. Samozřejmě jsme se semináře zúčastnili. Připravili jsme dva modlitební mlýnky ve svém charakteristickém sférickém designu a vytvořili z nich Modlitební mlýnky za světový mír se všemi vloženými mantrami a modlitbami.

Jeden byl určen pro mě a druhý pro Ayelet, přizpůsobený našim rukám – můj měl větší rukojeť. Požádali jsme Rinpočheho o soukromé setkání, abychom mu ukázali, co všechno se od naší debaty o propojení modlitebních mlýnků s jinými vírami událo. Rinpočhe byl nadšený!

Nabídli jsme mu, aby si z našich mlýnků vybral, pokud by chtěl jeden používat. Rinpočhe vzal do ruky můj mlýnek, zatočil s ním, podíval se na něj a řekl: „Tento.“ Od té chvíle používal tento mlýnek při všech svých učeních.

O měsíc později jsme já a Ayelet poprvé navštívili Garchen Buddhist Institute (GBI) v Arizoně. Bylo listopadové období a měl začít Vadžrakilaja Drubčhen. Jakmile jsme dorazili, zjistili jsme, že jsme tam tak trochu celebrity – výrobci modlitebních mlýnků z Izraele! (smích)

Jeden ze studentů Rinpočheho nás oslovil a řekl: „Wow! Miluji vaše modlitební mlýnky za světový mír! To je skvělý nápad! Učím meditaci vězňům v amerických věznicích a mnoho z nich jsou původní obyvatelé Ameriky. Nemohli byste najít nějakou jejich modlitbu, kterou byste mohli do mlýnků vložit?“

Světě div se! To nás vyslalo na cestu za hledáním modlitby původních obyvatel Ameriky – a nakonec jsme ji našli! Ten příběh je dlouhý, ale na jeho konci jsme dostali od kmene Lakotů povolení vytvořit modlitební uzly, protože tento kmen nemá vlastní písmo. Naučili nás správný způsob, jak tyto modlitební uzly vyrábět, a my jsme je začlenili do našich Modlitebních mlýnků za světový mír.

Následující rok jsme měli znovu možnost zúčastnit se Vadžrakilaja Drubčhenu, a tak jsme vyrazili. Krátce před odjezdem z Izraele jsme dostali dopis od Rinpočheho, ve kterém nás žádal, abychom mu e-mailem poslali všechny různé modlitby, které jsme dosud shromáždili. Rinpočhe totiž chtěl vytvořit Modlitební mlýnek za světový mír v Garchen Buddhist Institute v Arizoně.

A tak jsme to udělali. Když jsme následující měsíc dorazili do GBI, měli jsme možnost vidět nový Modlitební mlýnek za světový mír, který tam byl vyroben. Byla u toho i ceremonie, na kterou přišli členové místního kmene Hopi. Ceremonie byla nesmírně dojemná a krásná!

Na jejím konci se na nás obrátil vůdce Hopi. Posadil jsem se s ním do kruhu, společně jsme se modlili za světový mír a kouřili obřadní dýmku míru. Poté nás pozval, abychom ho navštívili v rezervaci Hopi, kde bychom od starších mohli získat modlitbu.

Samozřejmě jsme pozvání přijali. Vydali jsme se na cestu, setkali se s jedním z nejstarších členů kmene, vyslechli si smutné a dojemné příběhy z jejich minulosti, a nakonec od něj dostali modlitbu za blaho. Rozloučili jsme se a odjeli. Starší zemřel dva týdny poté, což z tohoto setkání pro nás činí ještě větší poctu a dar.

To je příběh našich různých modlitebních mlýnků a cesta, jak jsme se dostali k jejich výrobě.

Jak tedy reagují lidé různých náboženství na modlitební mlýnky?

Všichni jsou nadšení! Nikdy jsme se nesetkali s negativní reakcí nebo nepříjemným pocitem od nikoho z nich. Mohu se s vámi podělit o jednu zkušenost: kdykoli jdeme do nemocnice, ať už z jakéhokoli důvodu, vždy máme modlitební mlýnek v ruce.

Izrael je země plná rozmanitosti, takže v čekárnách běžně sedí lidé všech vyznání. Všichni se na vás dívají a chtějí vědět, co je to za věc, kterou otáčíte, ale nikdo nemá odvahu se zeptat… Jen vás všichni pozorují.

Jakmile se někdo odváží zeptat, najednou je ticho, nikdo už nemluví a všichni čekají na vaši odpověď. „Toto? To je modlitební mlýnek. Uvnitř jsou stovky modliteb, které se otáčením posílají všem.“ V tom okamžiku slýcháme jen povzbuzení typu: „Pokračujte v otáčení!“

Jednou jsem šel za velmi známým rabínem v Safedu. Když jsem vstoupil do jeho dveří, okamžitě upřel pohled na modlitební mlýnek, který jsem držel a otáčel. Zeptal se: „Co je to?“ Když jsem mu to vysvětlil, požádal mě, jestli si může mlýnkem sám zatočit. Když ho chvíli otáčel, vrátil mi ho a řekl: „Nikdy s tím nepřestávej!“

Jednou jsem k němu dorazil bez modlitebního mlýnku a sotva jsem otevřel dveře, podíval se na mě přísným pohledem a zeptal se: „Kde je tvůj modlitební mlýnek a proč s ním neotáčíš?!“ Řekl jsem, že je v autě. „Tak si pro něj dojdi!“ odpověděl.

Zdá se, že modlitební mlýnky si oblíbili všichni – buddhisté samozřejmě, ale díky tomu, že jsme vytvořili mlýnky pro různá náboženství, všichni je zbožňují! Takže na vaši otázku odpovídám: opravdu je milují!

Co považujete za nejdůležitější přínosy modlitebních mlýnků?

Viděl jsem tolik různých přínosů, že je nedokážu všechny vysvětlit. Od chvíle, kdy jsme začali vyrábět modlitební mlýnky, se můj život obrátil naruby takovým způsobem, že na to nemám slova. Absolutně žádná slova.

Modlitební mlýnky v sobě mají tolik síly, tolik milosti, tolik lásky… Jsou vyjádřením Buddhovy řeči a mysli. Co víc k tomu dodat? Když s jedním mlýnkem tiše otáčíte 10 nebo 15 minut, získáte takový klid, soustředění a vnitřní rovnováhu, jakou byste jinde hledali jen těžko.

Během posledních 16 let, kdy jsem vyrobil 2963 modlitebních mlýnků a stále pokračuji. Modlitební mlýnky jsou magické a mocné nástroje osvícení a měly by být používány všemi! Smutné ale je, že ne všichni lidé mají spojení s tak mocným nástrojem světla.

Proč v dnešní době vyrábět mlýnky ručně a ne automatizovaně?

Jednou jsem se Rinpočheho zeptal na výrobu modlitebních mlýnků pomocí automatizovaných strojů ve srovnání s těmi, které vyrábíme my – ručně s pomocí strojů, ale bez počítačového procesu. Zajímal mě jejich přínos a také to, jak konkurovat cenám levnějších strojově vyráběných mlýnků. Rinpočhe mi tehdy odpověděl:

„Výroba modlitebních mlýnků přináší velké zásluhy. Ruční výroba je dražší, zatímco strojová výroba je levnější, ale přínos je stejný.

Obecně musíte zvážit, jak můžete žít. Pokud si vyděláte na živobytí jinou prací, je dobré ji dělat. Pokud máte stabilní životní podmínky a chcete vyrábět modlitební mlýnky, je to také dobré. Vyrábět modlitební mlýnky znamená vydělávat peníze pro budoucí životy.

Lidé hledí na cenu a chtějí kupovat levnější věci. Práce, kterou děláme v tomto životě, prospívá našemu současnému životu a musíme se o něj také postarat. Výroba nebo točení modlitebním mlýnkem hromadí zásluhy pro budoucí životy.“

A co k tomu dodat? Tato slova říkají všechno. Vyrábět modlitební mlýnky znamená vytvářet zásluhy, které přesahují rámec tohoto života.

Začali jste používat mantry na mikrofilmu a nanofilmu, což umožňuje vložit do modlitebních mlýnků obrovské množství manter. Odkud tato myšlenka pochází? A co byste řekli lidem, kteří mohou být vůči takovým vylepšením skeptičtí?

Nejprve bych rád řekl, že jsem jen malý slepý osel, který klopýtá v mlze. Nejsem žádný mistr ani osvícená bytost. Co bych tedy řekl lidem, kteří nesouhlasí s využíváním moderních technologií v modlitebních mlýncích? Stejné, co bych řekl těm, kteří se bouřili proti vynálezu elektrického světla a tvrdili, že je to ďáblovo dílo, zatímco svíčky byly považovány za „správné“ osvětlení.

Pokud chcete otáčet modlitební mlýnek s papírovými mantrami uvnitř, je to skvělé! Pokud ne, i to je v pořádku. Nejpodstatnější je nemít k modlitebním mlýnkům negativní přístup.

Myšlenka použít mikrofilm s mantrami pochází od buddhistického praktikujícího jménem Jim Glasse, který pracuje se dřevem a jako první vytvořil dřevěný modlitební mlýnek s mikrofilmem uvnitř. Samotný nápad tisknout mantry na mikrofilm byl poprvé představen kanceláří Jeho Svatosti dalajlamy jako „nová technologie“, která umožní vložit do modlitebních mlýnků více manter. To se stalo někdy na začátku 90. let.

Jenže mikrofilm je dnes už zastaralá technologie, která jednoho dne zmizí z tohoto světa – až se stroje na jeho tisk začnou porouchávat a nebude možné najít náhradní díly.

Nápad použít nanotechnologii pro tisk manter přišel od mnicha v Singapuru a byl uskutečněn společností v Novém Mexiku v USA, která se specializuje na nano tisk. Když je mniši oslovili s touto novou myšlenkou, byli nadšení, že mohou pomoci.

Takto vznikl přechod od papírových manter k mikrofilmu a následně k nanofilmu – jako způsob, jak využít moderní technologie k šíření manter ve světě a přinášet užitek všem cítícím bytostem.

Na závěr se musím zeptat na smutnou situaci v Izraeli. Jak válečný konflikt zasáhl váš život? A nabízí vám dharma v této těžké době nějakou oporou?

Tahle „válka“ začala dávno, dávno předtím, než jsem přišel do tohoto těla. Táhne se tisíce let nazpět. Ale vy pravděpodobně máte na mysli události ze 7. října, že? Ty měly obrovský dopad na naše životy i naši práci, protože zničily náš dosavadní pohled na situaci a doslova nás probudily do tvrdé, nevyhnutelné reality. Totiž že lidé, se kterými jsme se tak dlouho snažili dosáhnout míru, o žádný mír nestojí. Oni chtějí, abychom všichni zemřeli.

Bylo nesmírně bolestné si tohle uvědomit – po tolika letech snah o dohodu a mírové soužití. Jako výrobci modlitebních mlýnků, kteří se živí i tvorbou modlitebních mlýnků za světový mír, bylo najednou nemyslitelné spojovat všechny ty různé modlitby dohromady. Přidávat muslimskou modlitbu k té židovské, když na zemi leží části těl a spálené děti z té strašlivé události…

Mnoho našich přátel tam tehdy bylo – někteří šli do boje a viděli věci, které vy ani vaši čtenáři nedokážou pochopit, a které by možná ani neměly být popsány. Někteří přátelé tam zahynuli toho osudného rána, jiní jsou stále v zajetí v Gaze a pravděpodobně už nejsou mezi živými…

Ale jako buddhistické praktikující nás dharma doslova zachránila. Kdybych neměl dharmu, neměl bych nic, čeho bych se mohl držet, když mě realita udeřila přímo do tváře. Kdybych měl být vděčný za jedinou věc v tomto životě, pak je to dharma.

Sílu pokračovat v naší práci, i přes to všechno, nám dodalo přemýšlení o lidech, kteří byli v podobně bezvýchodných situacích, když temnota byla všude a světlo nikde. Například v dobách otroctví. Narodili jste se do světa, kde vaši rodiče byli otroky, prarodiče byli otroky… Umíte si představit myšlenku, že otroctví může skončit? Vyslovit tehdy takovou věc nahlas znamenalo, že by vám lidé řekli: „Jsi blázen. Tohle se nikdy nezmění. Takhle prostě život vypadá a vždycky bude.“

Jak si dokážete uchovat vznešené myšlenky naděje, odvahy a síly? Jak si udržet představu nové reality, kde je otroctví minulostí? Představte si ty, kteří takto mysleli a jednali, i když se jejich myšlenky zdály jako naprostý nesmysl. Právě oni mi dávají naději.

Stejně tak ženy v nedávné historii, kdy neměly žádná práva – nemohly volit, pracovat, řídit auto ani dělat to, co muži. A přesto se našly takové, které myslely jinak a postavily se proti tomu, co bylo po desetiletí považováno za neměnné. Právě ony mi dodaly sílu pokračovat a usilovat o mír, i když ti, s nimiž se snažíme žít v míru, na nás stále střílí rakety a my musíme utíkat do krytů.

Takto jsme se dokázali vrátit k naší práci a s nadějí, láskou a vizí budoucnosti opět spojit muslimskou modlitbu s tou židovskou. S vizí světa, kde vládne mír mezi všemi lidmi na Zemi.

Bez dharmy bych se, hádám, stal v tomto životě mnohem horším člověkem. Dharma mě zachránila.

Pracujeme nyní na obrovském projektu – mírové zahradě s velkým modlitebním mlýnkem za mír ve tvaru zeměkoule. Uvnitř něj budou modlitby všech náboženství, která se nám podaří shromáždit. Už máme podporu od buddhistických mistrů, muslimských šejků, židovských rabínů i křesťanských kněží. Posledních 12 měsíců na tomto projektu pracujeme nepřetržitě, od chvíle, kdy nám Dr. Loren Ladner, PhD, navrhl, abychom v době války zvážili vybudování takového místa v Izraeli. Zasadil tuto myšlenku do proudu mé mysli a my se jí chopili.

Příští týden máme schůzku s místní radou, kde představíme náš plán a požádáme o jejich podporu, abychom mohli začít s fundraisingem na tento obrovský projekt.

Ať se tak stane! A kéž je to první z mnoha mírových zahrad s modlitebními mlýnky za mír po celém světě! Abychom se všichni dokázali sjednotit, odložili své rozdíly a naučili se žít spolu – s láskou, která dokáže proniknout až k našim zatvrzelým srdcím.

DĚKUJEME ZA ROZHOVOR!