David Michie: Kdo miluje kočky, má blízko k buddhismu

Spisovatel David Michie patří k těm autorům, kteří dokáží promlouvat jak k začátečníkům, tak k dlouholetým praktikujícím. Jeho knihy – ať už populární série Dalajlamova kočka, nebo hlubší texty věnované meditaci a všímavosti – jsou ceněny pro svou srozumitelnost, laskavý tón a věrnost buddhistickým principům. Michie umí s lehkostí přibližovat i složitá témata a inspirovat čtenáře k tomu, aby meditace a soucit nebyly jen teorií, ale součástí každodenního života.

Rozhovor, který vám nyní přinášíme, vznikal v srdečné korespondenci a dotýká se jak autorovy vlastní cesty, tak otázek, které se týkají předávání Dharmy na Západě. Mluvili jsme také o jeho pobytu v českých Beskydech, o roli přírody v meditační praxi i o tom, co může být někdy zrádné na popularizaci duchovních nauk.

Napsal jste o tibetském buddhismu populární beletrie i odbornější knihy. Co vás k Dharmě původně přivedlo a jak se váš vztah k učení vyvíjel v průběhu let?

S meditací jsem začal ve svých třiceti letech, a to kvůli zvládání stresu. Měl jsem tehdy poměrně náročné zaměstnání v londýnské PR agentuře a na doporučení jednoho naturopata jsem začal každé ráno deset minut meditovat. Byla to jen malá změna životního stylu, ale dopad, který to mělo na mé tělo i mysl, byl hluboký.

Protože jsem byl vždycky zvídavý, začal jsem si o meditaci víc číst – a zjistil jsem, že právě buddhismus představuje skutečný pramen moudrosti na toto téma. Postupně jsem se tedy začal o buddhismus zajímat víc a chodil jsem na přednášky. A tehdy jsem pocítil hluboký pocit, jako bych se vrátil domů – nemluvě o dramatickém rozšíření mé meditační zkušenosti.

Série Dalajlamova kočka oslovila srdce mnoha čtenářů. Co vás inspirovalo k napsání těchto příběhů z pohledu kočky – a proč myslíte, že si našly tak širokou čtenářskou odezvu?

Jsem posedlý psaním, takže jsem napsal několik populárně-naučných knih o meditaci a buddhismu – například Buddhismus pro zaneprázdněné nebo Osvícení na cestu. Když jsem je propagoval, zjistil jsem, že někteří lidé dávají výrazně přednost beletrii před odbornější literaturou. A to mi naprosto vyhovovalo – miluji vyprávění příběhů v jakékoli podobě!

Zrovna v té době jsem slyšel, že Jeho Svatost dalajlama kdysi měl kočku – a zároveň si nás s manželkou „adoptovala“ nádherná himalájská kočka. Začal jsem si klást otázku: jaký život by asi vedla kočka dalajlamy? Jakým fascinujícím setkáním by mohla být svědkem?

A právě tato zvědavost, která stála u zrodu Dalajlamovy kočky, je myslím blízká mnoha lidem. Ti, kdo milují nezávislost koček a jejich tajemnou povahu, jsou ideálními kandidáty pro buddhismus!

Vaše knihy jsou známé tím, že zpřístupňují hluboká buddhistická učení širokému publiku. Jaký je váš postup při převádění složitých pojmů, jako je prázdnota nebo karma, do každodenního jazyka?

Nemám žádný „postup“ v pravém slova smyslu. Mám ale skvělé učitele! Geše Ačárja Thubten Loden, zakladatel Tibet Society of Australia, nebyl jen velkým učencem – měl titul Lharampa Geše, což je nejvyšší akademická hodnost v tibetském systému. Zároveň ale dokázal vybrat z Dharmy to podstatné a předat to nám, svým žákům. Věděl, že západní studenti často nemají čas na rozsáhlá – byť krásná – vysvětlení. Chceme to zkrátka přímo a jasně!

Jeden z jeho žáků, Les Sheehy, je také mým učitelem a učí velmi podobným způsobem – srozumitelně, přímo a s důrazem na to, co je prakticky použitelné v zaneprázdněném životě. Často si říkám, že moje vysvětlení jsou vlastně jen „nově zabalený Les“.

Máte někdy obavy, že byste mohl při popularizaci buddhismu Dharmu příliš zjednodušit nebo nesprávně vyložit? Jak se snažíte zajistit, aby to, co předáváte, zůstalo věrné původnímu učení?

Ano, nad tím opravdu přemýšlím. Ne proto, že bych někdy záměrně předal Dharmu nesprávně – ale proto, že její hloubka a jemnost vyžadují velkou opatrnost. Dávám si velký pozor, abych se ve výkladech „nevydával mimo cestu“ – raději neřeknu nic, než abych jen hádal a riskoval omyl. Proto se držím velmi blízko textům Gešeho a dalších uznávaných autorit, i když někdy jejich vhledy předávám prostřednictvím hlasu italského kuchaře, učitelky jógy nebo kočky!

Co mě uklidňuje, je zkušenost z více než dvaceti let v jednom meditačním centru: většina nedorozumění nevzniká kvůli samotnému učení, ale kvůli fungování naší mysli. Viděl jsem upřímné praktikující, kteří roky zápasili s pochopením určitého bodu – ne kvůli nedostatečnému vysvětlení od učitele, ale zřejmě kvůli karmickým zastřením. Jinými slovy, i ta nejpřesnější vysvětlení mohou být nesprávně pochopena – takže mým cílem je předávat učení co nejjasněji a co nejvěrněji.

V posledních letech se hodně diskutuje o popularizaci buddhismu na Západě. Jaké v tom vidíte největší příležitosti a největší rizika?

Největší příležitosti – i největší rizika – podle mě vycházejí ze stejného zdroje: digitálních médií a umělé inteligence. Najednou se může Dharma dostat k publiku v rozsahu, jaký by si Buddha sám nikdy nedokázal představit! To je mimořádná příležitost. Kdo ví, kolik lidí má karmu, aby se jich toto učení dotklo, ale zatím na něj prostě nenarazili?

Jenže to má i svou odvrácenou stranu. Pokud nebudeme opatrní, technologie může způsobit, že Dharma bude vypadat jen jako další „life hack“ – nebo hůř, že osvícení si lze jednoduše stáhnout do mobilu! Rizikem je ztráta hloubky, tradice a osobního předávání, které činí autentickou Dharmu tak silnou a živou.

Jako u každé nové formy síly je klíčem to, abychom ji používali moudře – aby technologie sloužila probuzení, a ne nás od něj odváděla.

Vedl jste retreaty v krásném přírodním prostředí – od českých Beskyd přes Řecko až po Afriku. Jakou roli podle vás příroda hraje v prohlubování meditace a vnitřního klidu?

Někdy v žertu říkám, že příroda je meditace pro lenochy. Stačí si jen sednout ven, nebo se projít přírodou – a naše mysl se přirozeně uklidní. Z pozornosti zaměřené na naše vlastní myšlenky nás vytrhne pohyb větve ve větru, zpěv ptáka nebo vůně květin. Bez většího vědomého úsilí se tak přesouváme z narativního režimu do přímého prožívání.

Za posledních dvacet let vzniklo obrovské množství vědeckých studií, které potvrzují měřitelné přínosy pobytu v přírodě pro fyzické i psychické zdraví. A je zajímavé, že se jedná o stejné přínosy, jaké má meditace. Když tedy spojíme meditaci s pobytem v přírodě, je to jako kdybychom zasadili semínko do nejúrodnější půdy, se správným množstvím tepla a vláhy – tedy za optimálních podmínek. Není nakonec divu, že Buddha dosáhl osvícení právě pod stromem!

Co vás nejvíce zaujalo na vašem pobytu v České republice a jak vnímáte zdejší buddhistickou komunitu?

V Česku jsem vnímal určitou intenzitu v hledání odpovědí na existenciální otázky, kterou jsem například ve Velké Británii nebo v Austrálii tolik nezažil. Možná si český národ trochu idealizuji, ale čeští lidé na mě působí méně samozřejmě materialisticky než jiní na Západě.

O české buddhistické komunitě toho příliš nevím, ale připadá mi živější, aktivnější a viditelnější ve veřejném prostoru než třeba v Austrálii, kde buddhismus stále zůstává spíše na okraji společnosti.

Ve vašich knihách často zdůrazňujete význam všímavosti a soucitu. Jak podle vás mohou lidé tyto kvality skutečně rozvíjet – i uprostřed rušného, moderního života?

Pokud jsou lidé něčím dostatečně motivováni, čas si na to najdou. Například mnoho velmi zaneprázdněných lidí si vyhradí čas na posilovnu nebo jinou formu fyzického tréninku, protože chtějí zlepšit kvalitu svého života a prodloužit si zdraví.

Stále více se také chápe, že k tomu, abychom zvládali stále složitější výzvy i transformační příležitosti dnešní doby, potřebujeme také trénink mysli. Nemůžeme být v mentálním smyslu „gaučoví povaleči“ a přitom čekat, že si udržíme duševní pohodu. Osobně považuji trénink mysli a transformaci myšlení za ještě důležitější právě pro zaneprázdněné lidi – pokud si chtějí uchovat jasnost, směr a vnitřní rovnováhu, a nevyhořet, neskončit ve frustraci nebo v nekonečném koloběhu činností, jejichž smysl jim mezitím unikl.

Buddhističtí lamové nás učí, že zaměřit se na budoucí životy je důležitější než soustředit se jen na tento jeden. To, co uděláme s tímto drahocenným lidským životem, který je tak těžké získat a který máme právě teď, má zásadní význam.

 S jakými výzvami se jako praktikující a učitel na spirituální cestě setkáváte?

Existuje staré rčení, že učitelé učí to, co se sami nejvíce potřebují naučit – a myslím, že to na mě sedí. Výzvy, které na své cestě Dharmou zažívám, jsou přesně ty, o kterých píšu. Protože psaní je mou hlavní formou učení.

Lamové napříč staletími nám k práci s obtížemi dávají stále stejný recept: naslouchej Dharmě nebo ji studuj, přemýšlej o ní a medituj. Tímto procesem se prohlubuje naše důvěra v učení.

Dharma je obrovská a rozmanitá jako švédský stůl. A já jsem se naučil přijmout, že některá učení pro mě zůstanou obtížná. A to je v pořádku. Můžu nadále pracovat s těmi, která jsou pro mě přínosná, a necítit potřebu obhajovat nebo dokonce souhlasit s těmi, kterým nerozumím, nebo u kterých mám pocit, že nejsou ověřitelná.

Zažil jste někdy pochybnosti, zklamání nebo duchovní únavu? Jak s těmito výzvami pracujete ve své vlastní praxi?

Často. A když se to stane, vracím se k základům. Věřím, že štěstí pochází z vnějších věcí, nebo z rozvoje mysli? To je jasné! Bod pro odříkání. Jsou nejšťastnější lidé, které znám, více zaměřeni na druhé, nebo sami na sebe? Bod pro bódhičittu. Věřím, že způsob, jakým věci existují, alespoň částečně závisí na mé mysli? Bez pochyb. Bod pro prázdnotu, šúnjatu. Takže tři základní pilíře Buddhadharmy mi dávají smysl. To ostatní jsou už jen detaily!

Jakou radu byste dal někomu, kdo právě začíná s meditací nebo buddhismem?

Najděte si učitele, u kterého se cítíte bezpečně a se kterým rezonujete. Jděte na to pomalu – nastavte si očekávání proměny spíše v rámci měsíců a let, než dnů a týdnů. A především rozvíjejte vděčnost za samotný fakt, že máte tento vzácný lidský život s volným časem – tedy časem pro praxi Dharmy. A také to štěstí, že vás k Dharmě něco přitahuje. Jaké máme štěstí!

Pracujete aktuálně na nějakém novém projektu, knize nebo retreatu, na které bychom mohli čtenáře upozornit?

Mám radost, že má nová kniha The Good Karma Refuge for Elephants vychází v angličtině 14. listopadu. Nevím, zda se jí ujme i nějaké české nakladatelství, ale doufám, že ano. Protože se kniha odehrává v mém rodném Zimbabwe a je to dosud moje nejvíce autobiografické dílo. Rád bych co nejvíc přiblížil moudrost a krásu Dharmy i Afriky mým milým českým čtenářům.

Děkujeme za rozhovor!