Prázdnota není “nicotnost.” Neznamená, že nic neexistuje a my bychom tak měli zapomenout na všechny své problémy, protože neexistují. Prázdnota značí, že věci neexistují způsobem, který jim obvykle připisujeme. Naše představy o existenci všeho okolo nás neodpovídají realitě. Například ani naše problémy nejsou problémem samy o sobě. Běžně může existovat problém, který je třeba vyřešit. Za problém jej ale považujeme pouze my v rámci konceptu a obecné definice slova “problém”.
Prázdnota (v sanskrtu „shunyata”) je jedním z hlavních vhledů, které Buddha realizoval. Buddha pochopil, že nejhlubším zdrojem životních problémů je zmatenost ohledně existence sebe sama, ostatních i okolních věcí. Mysl do všeho promítá vlastní představy o existenci všeho. Vlivem nevědomosti, že tyto projekce neodpovídají realitě, si lidé sami vytváří problémy a utrpení. Pokud si například promítáme sami na sebe, že jsme ztroskotanci a že nehledě na to, co uděláme, v životě nikdy neuspějeme, tak budeme trpět depresemi a nízkým sebevědomím. Budeme čelit nedostatku sebedůvěry, kvůli kterému můžeme zcela vzdát úsilí zlepšit se. Sami se tak smíříme se špatnou pozici v životě.
Prázdnota znamená absolutní absenci způsobu existence, který všemu přiřazujeme. Máme nutkavou potřebu promítat do okolí představy kvůli našemu zakořeněnému přesvědčení, že to, co se odehrává v naší fantazii, je zároveň i realitou. Například „ztroskotanec” je pouze slovo a koncept. Když sami sebe označujeme pomocí konceptu „ztroskotance” a pojmenováváme se slovem „ztroskotanec,” musíme si uvědomit, že se jedná pouze o zažité společenské normy.
Může být pravda, že jsme v životě několikrát selhali. Nebo třeba ani neselhali, ale náš perfekcionismus nás donutil si myslet, že chybujeme, protože si nepřipadáme dostatečně dobří. Ať už je to, jak chce, v našich životech se toho odehrálo mnohem více než jen úspěchy a neúspěchy. Ale tím, že k sobě přiřadíme nálepku ztroskotance, se v naší hlavě automaticky zařadíme do škatulky „ztroskotanci” a věříme tak, že skutečně existujeme jako někdo v této škatulce. Představujeme si, že je s námi něco v nepořádku a že si v této škatulce zasloužíme být. Jako bychom byli zařazeni do škatulky nezávisle na čemkoliv jiném, co jsme kdy v našem životě udělali nebo co si myslí ostatní.
Existence jako někdo, kdo je uvězněný ve škatulce ztroskotanců a zaslouží si v ní i zůstat, je výmysl. Neodpovídá ničemu reálnému. Nikdo není uvězněný v jakékoliv škatulce. Naše existence pod nálepkou ztroskotance vznikla pouze v závislosti na konceptu a názvu, kterým jsme sami sebe nazvali. Koncept „ztroskotance” a slovo „ztroskotanec” jsou pouhou zvyklostí. Někoho mohou opravdu vystihovat. Například toho, kdo vše prohraje v kartách. Nikdo ale automaticky není ztroskotancem, který nemůže zvítězit jen proto, že jím doopravdy je.
Uvědomíme-li si prázdnou podstatu naší skutečné existence jako ztroskotance, pochopíme, že nic takového neexistuje. Neodpovídá to realitě. Náš pocit, že jsme ztroskotanci, může být vysvětlený konceptem a slovem “ztroskotanec”, kterým jsme se označili v době, kdy jsme v něčem neuspěli. To ale neznamená, že je s námi něco tak špatně, že bychom měli být ztroskotancem až do konce života. Prázdnota tedy znamená, že obvykle připisovaný způsob existence není opravdový. V minulosti, současnosti ani v budoucnosti by nikdo neměl na svou existenci pohlížet tímto způsobem.
Než budeme schopni zbořit své vlastní představy a přestat jim věřit, musíme se nejprve seznámit s prázdnotou. Pokud setrváme v meditování o prázdnotě, pak si začneme postupně uvědomovat, jaký je vlastně nesmysl nazývat se ztroskotancem a svoji představu rozptýlíme. Nakonec se zbavíme tohoto zvyku a už o sobě nikdy nebudeme přemýšlet jako o ztroskotanci.
Dr. Alexander Berzin
Redakční články jsou překladem ze zahraničních článků či pochází z dalších dostupných zdrojů.
