Karmapové

Karmapové stojí v čele školy tibetského buddhismu Karma Kagjü již od 12. století. Jméno „Karmapa“ lze přeložit jako “ten, kdo vykonává činnost buddhy” nebo “ztělesnění všech činností buddhů”. Karmapové jsou nejstarší nepřerušeně se inkarnující linií hlavního představitele jedné ze čtyř předních škol tibetského buddhismu. Jsou považováni za manifestaci bódhisattvy soucitu Čenreziga.

Linie Kagjü vycházela z učení Buddhy Šákjamuniho předaných indickými buddhistickými jogíny Tilopou (988-1069) a Náropou (1016-1100). A byl to Naropův žák Marpa Velký překladatel (1012-1097), který se vydal do Indie, aby autentické buddhistické učení přinesl do Tibetu a přeložil ze sanskrtu do tibetštiny. Díky němu škola Karma Kagjü již po dobu 900 let předává Buddhovo učení z učitele na žáka v nepřerušené linii.

Marpův nejslavnější žák byl velký jogín a básník Milarepa (1040-1123), který předal učení Gampopovi (1079-1153). Hlavní žáci Gampopy se pak rozvětvili do čtyř hlavních škol Kagjü. A Gampopův žák Dusum Khjenpo (1110-1193) založil školu Karma Kagjü a stal se 1. Karmapou. Od dob Dusum Khjenpy pokračovala škola Karma Kagjü přes 16 dalších po sobě jdoucích Karmapů až do současnosti a všichni hráli důležitou roli při zachování a šíření buddhistického učení Tibetu.

Buddha Šákjamuni příchod Karmapy předpověděl v Samadhirádžasútře, kde mluvil o “Činnosti tisíce Buddhů” neboli tibetsky o Karmapovi. Typickým znakem Karmapy je černá koruna. Ta symbolizuje Karmapovu sílu přinášet užitek všem cítícím bytostem. Legenda vypráví, že Karmapa v minulém eonu dosáhl jako zkušený jogín osmé úrovně bhúmi bódhisattvů. V té době 100.000 dákiní (ženské zosobnění osvícené energie) manifestovalo své vlasy jako korunu a nabídlo ji Karmapovi jako symbol jeho úspěchu.

Karmapa Dusum Khjenpa byl úplně prvním mistrem, který se začal vědomě reinkarnovat život za životem, přičemž si zachovává stejnou identitu. Před svou smrtí zanechal 1. Karmapa třem různým žákům krátké ústní pokyny týkající se jeho další reinkarnace. Po jeho smrti se tak vůbec první tulku Karma Pakši prohlásil za novou inkarnaci. Okolnosti jeho příchodu odpovídaly dříve předaným ústním pokynům. Kromě toho jej ve vizi spatřil učitel 1. Karmapy Pomdrakpa a následně potvrdil, že se 1. Karmapa Dusum Khjenpa skutečně vrátil jako Karma Pakši, 2. Karmapa (1204-1283).

Když se 2. Karmapa blížil ke konci svého života, předpověděl, že se vrátí ve svém příštím životě do východního Tibetu. 3. Karmapa Rangdžung Dordže (1284–1339) si ve třech letech vyrobil černou korunu a prohlásil, že je reinkarnací Karmy Pakšiho. Tak byl vytvořen precedens, kdy se reinkarnovaný Karmapa sám prohlásil být svým následovníkem v mladém věku, stejně jako 5. Karmapa Dežin Šegpa (1384–1415) a mnoho pozdějších Karmapů. Stejně jako 1. Karmapa ani 2. Karmapa nezanechal žádný písemný popis svého dalšího znovuzrození, ačkoli pozdější Karmapové tak příležitostně činili. Ať už však byly pokyny o jeho příštím znovuzrození předány ústně nebo písemně, každý reinkarnovaný Karmapa odhaloval svou identitu prostřednictvím zvláštních schopností.

Na Západě je velmi známá aktivita 16. Karmapy Rangdžung Rigpe Dordžeho (1924-1981), který byl jedním z největších mistrů meditace minulého století. V roce 1959 uprchl před čínskou okupací z Tibetu a pomohl zachránit desítky mnichů, vzácné texty a sošky. V indickém Sikkimu založil klášter Rumtek, který se stal hlavním exilovým sídlem Karmapů. Jako první Karmapa vycestoval do Evropy a Ameriky. Pod jeho vedením se linie Karma Kagjü rozšířila do celého světa.

Dnes je v pořadí 17. inkarnace Karmapy, u kterého nastala mimořádná situace – vzhledem k zásahu čínského působení jsou nyní určení 2 Karmapové. Rozporu určení 17. Karmapy se budeme věnovat v některém z dalších článků.