V buddhismu se vyskytuje mnoho různých termínů a pojmů, jejichž znalost je pro pochopení textu nezbytná. Přinášíme přehled důležitějších a častých pojmů, které se vyskytují zejména v tibetském buddhismu. Potkáte se s nimi na tomto webu i běžně na stránkách buddhistických knih.
Vysvětlení: skt. = pojem ze sanskrtu, jednoho z nejstarších jazyků pocházejícího z Indie; tib. = pojem z tibetštiny
Amitábha (skt.): Buddha nekonečného světla. V obecné rovině představuje čistou mysl, kterou mají všechny cítící bytosti. Konkrétně pak jméno označuje velkého bódhisattvu, který na cestě k osvícení přijal slib, že všechny bytosti toužící po probuzení budou moci vstoupit do Čisté země (Déwačhen), kde bude všem stav buddhy snadno dostupný.
Avalókitéšvara (skt.): též tib. Čänräzign je bódhisattva velké soucítění, reprezentuje probuzený soucit.
bardo (tib.): znamená „stav mezi dvěma stavy“. Obvykle se tento pojem užívá pro posmrtný stav bytí, který následuje po konci života před dalším znovuzrození.
bódhičitta (skt.): v překladu „probuzené srdce“ nebo “probuzená mysl”. Značí touhu dosáhnout osvícení kvůli všem bytostem, aby je člověk mohl dovést ke stejnému probuzení. Odráží hluboký soucit ke všem živým bytostem. Jedná se o klíčovou motivaci na cestě bódhisattvy.
bódhisattva (skt.): v překladu „hrdina probuzení“. Člověk, který se rozhodne pracovat na probuzení všech cítících bytostí bez ohledu na vlastní pohodlí.
buddha (skt.): v překladu „probuzený“. Jedná se o plně osvícenou bytost, která je osvobozená od všech zatemnění mysli.
buddhovská přirozenost: potenciál buddhovství, který je přítomný v každé cítící bytosti.
čhöd (tib.): v překladu „protnutí“. Meditační praxe na odstranění lpění na svém egu. Meditující si představuje svoje tělo jako potravu pro všechny bytosti, aby protnul iluzi vlastní oddělené existence.
Dévačchen (tib.): v překladu „velká blaženost“. Čistá země blaženosti, která je sférou buddhy Amitábhy, která přináší vhodné podmínky na dosažení buddhovství.
dharma (skt.): učení Buddhy. V širším kontextu je to i učení dalších autentických mistrů v buddhismu. Pojem značí pravdu, zákon, jev, kvalitu, apod.
dharmakája (skt.): tělo pravdy, jedno ze tří buddhistických těl. Reprezentuje otevřenou a prázdnou povahu mysli, která je podstatou probuzení.
dharmata (skt.): konečná povaha skutečnosti, kterou je prázdná povaha všech jevů.
Gampopa: velký tibetský jogín žijící v letech 1079 – 1153, který je „otcem“ linie školy Kagjü. Byl to hlavní žák Milarepy.
Guru Ripočhe (tib.): v překladu „vzácný mistr“. Běžné titulování Padmasambhavy, indického tantrického mistra, který v 8. století n. l. Přenesl dharmu ze severní Indie do Tibetu.
intuitivní vhled (tib. lhagtong, skt. vipašjána): meditace, při které se zkoumá povaha mysli a jevů, odstraňuje ego meditujícího.
jidam (tib.): meditační božstvo, které ztělesňuje určitý buddhovský aspekt a na který se medituje v vadžrajánových školách. Užívají se vizualizace a recitace manter s cílem sjednotit vlastní mysl s aspekty probuzené mysli.
Kadampa (tib.): škola tibetského buddhismu založená indickým mistrem Atíšou (910-1052). Praxe školy se zaměřuje na zkoumání pravd pomíjivosti a karmy, výcvikem mysli v soucítění a rozvoji cesty bódhisattvy. Všechny současné školy tibetského buddhismu byli Kadampou inspirovány.
Kalu Rinpočhe: velký mistr linie Kagjü žijící v letech 1905 – 1989. Jeden z prvních lamů, kterého 16. Karmapa poslal do Evropy a severní Ameriky, aby šířil dharmu.
karma (skt.): v překladu „čin“. Karma je souhrnem sil, které byly uvedeny do pohybu našimi předchozími činy. Jedná se o zákon příčiny a následku.
Karmapa (tib.): titul hlavy tibetské buddhistické linie Karma Kagjü. Jedná se o nejstarší linii vědomě reinkarnovaných lamů, kterou založil první Karmapa Dusum Kjenpa (1110-1193), žák Gampopy.
khenpo (tib.): v překladu „někdo, kdo ví“. Titul udělený mnichovi, který dokončil desetiletý kurz buddhistické filozofie, prokázal znalosti a získal oprávnění vyučovat.
kolo dharmy: symbol reprezentující Buddhovo učení. Skládá se z osmi paprsků, středu kola a vnější obruče. Symbolizuje Vznešenou osmidílnou stezku, která se týká všech bytostí.
lama (tib.): v překladu „významný“. Označení pro učitele dharmy v tibetské tradici, který získal pravomoc učit.
lodžong (tib.): v překladu „výcvik mysli“. Druh praxí věnovaných zejména bódhičittě.
mahájána (skt.): viz Hlavní buddhistické školy
mahámudra (skt.): v překladu „velká pečeť“. Nejvyšší učení a meditační praxe ve škole Kagjü.
mandala (skt.): symbolické grafické znázornění sféry působení určitého božstva ve formě malby či barevného písku.
Mandžušrí (skt.): bódhisattva ztělesňující moudrost všech buddhů.
mantra (skt.): v překladu „to, co chrání mysl“. Krátká modlitební formulace v podobě sanskrtských slabik. Soustřeďuje mysl praktikujícího na určité kvality.
mentální klid (tib. šine, skt. šamatha): meditace klidného spočívání mysli. Při praxi se projasňuje a zklidňuje mysl. Z počátku s pomocí vztažného bodu (např. dech). Mentální klid je zdrojem radosti a jasu.
Milarepa: velký tibetský jogín a básník žijící v letech 1040 až 1123. Učitel Gampopy.
ngöndro (tib.): přípravné praxe, jež předcházejí tantrickým praxím vadžrajány.
nirmánakája (skt.): tělo projevu, jedno ze tří buddhistických těl. Označuje fyzický projev buddhy v tomto světě, aby pomáhal obyčejným bytostem.
nirvána (skt.): mír, konec utrpení. Je opakem samsáry. Osvobození od utrpení a jeho příčin. Dosažení vysvobození od koloběhu znovuzrozování.
phowa (tib.): přenesení vědomí ve smrti.
púdža (skt.): v překladu „obětina“. Obětní obřady praktikované ve všech buddhistických tradicích.
ringsel (tib.): malé bílé perly, které se někdy nacházejí v kremačním popelu velkých praktikantů dharmy.
Rinpočhe (tib.): v překladu „vzácný“. Uctivý titul, jímž se oslovují velcí tibetští lamové.
rušivé emoce (skt. kléša): všechny mentální stavy vznikající ze lpění na egu. Jsou příčinou napětí. Pět hlavních emocí se nazývá jako „pět jedů“: pýcha, žárlivost, nevědomost, touha a nenávist.
samádhi (skt.): obecný termín značící hluboké meditativní pohroužení.
sambhógakája (skt.): tělo radosti, jedno ze tří buddhistických těl. Jedná se o přízračný projev buddhy, s nímž se velmi pokročilí praktikanti setkávají ve vizích a hluboké meditaci.
samsára (skt.): v překladu „koloběh zrození“. Z důvodu lpění na egu, nevědomosti a karmických sil bytosti podléhají neustálému znovuzrozování v různých říších existence, dokud se neosvobodí skrze osvícení.
sangha (skt.): společenství kompetentních průvodců na cestě k probuzení. Součást buddhistických tří klenotů.
stúpa (skt.): stavba, která obsahuje buddhistické svaté ostatky a která je různými způsoby uctívána (např. obcházením, meditací).
školy tibetského buddhismu: existují 4 hlavní školy: Kagjü, Ňingma, Sakja a Gelug.
Tára (skt.): ženský bódhisattva projevující se v mnoha podobách. Nejčastěji v podobě Zelené Táry, která pomáhá všem bytostem v nouzi a Bílé Táry, která přináší soucit, dlouhý život a uzdravení. Podle tradice se Tára zrodila ze slz Avalókitéšvary, který byl nešťastný z toho, že bytosti stále padají zpět do sebestředných vzorců a utrpení.
théraváda (skt.): viz Hlavní buddhistické školy
tonglen (tib.): v překladu „dávání a braní“. Nejdůležitější lodžongová praxe záměny sebe za druhé s pomocí nádechu a výdechu. Meditující na sebe bere utrpení všech bytostí a posílá jim své štěstí a příznivé podmínky.
tři buddhovská těla: tři úrovně projevu buddhy a zároveň tři aspekty mysli.
tři klenoty: Buddha, dharma a sangha.
útočiště: praxe hledání ochrany před utrpením a samsárou prostřednictvím tří klenotů.
vadžrajána (skt.): viz Hlavní buddhistické školy
Z různých zdrojů
